Moje štěstí s krásnýma modrýma očima

Život nám čas od času ukáže co je opravdové štěstí tím, že nám ho vezme. Ideální život?Ideální štěstí?Ideální lidi a jejich povahy?Existuje vůbec něco takového?Štěstí?Co to vlastně je?Zdravý, přátelé, rodina a hlavně láska. Štěstí si většinou každý uvědomí právě když ho ztrácí. Nejdříve začínáme tušit, že nás opouští a dostáváme strach. Když jej ztratíme, uvědomíme si jeho cenu. Člověk chce najednou víc a víc a najednou nemá nic. Věčně přemýšlíme co by naší spokojenost mohlo navýšit. Více penízek, silácký řeči o podceňování našeho štěstí, o románku, o svobodě, o volnosti bez stereotypu. Reklama na řasenku co nedělá žmolky s heslem „chci žít“ mi připadá nesmyslná a k smíchu. Jako kdybychom se žmolky na řasách žít nemohli. Bez čeho se vlastně nedá žít? Bez lásky druhých, bez lásky k druhým a ne bez hloupé řasenky. Potom se tedy nedivím lidem zjizvených dobou emo, kteří pořád hledají své štěstí se slovy a pocity „nesnáším svět a lidi, nikdo mě nemá rád“. Čas od času každý z nás potřebuje najít opravdové hodnoty o kterých se dá mluvit jako o štěstí. Ztratit své štěstí znamená zároveň si uvědomit, že jsem ho měli i když jsme o něm nevěděli. Bylo tu celou dobu tak blízko a mi jsme dokonce před ním mluvilo, že chceme víc. Stále víc, hrab hrab. Až odešlo úplně. Jak zbavit se žalu, když přišli jsme o štěstí? Já bych chtěla křičet, plakat, rozflákat něco. Křičet není zrovna etický(ale proč se etikou řídit, když je nám zle), oči už mám opuchlí a bolí, a rozbíjet věci je mi líto. Nesnáším se za to, že jsem nechala své štěstí odejít. Mělo krásný modrý oči, který jsem milovala, protože byli Tvoje. Jiskřili s tvým úsměvem a já si toho všimla zrovna když odcházeli. To štěstí říkávalo „miluji Tě“ a milovalo. Ovšem já se jen usmála jako kdyby to byla samozřejmost a toužila poznat i jiné štěstí. Chybí mi mé štěstí a zoufale o něj prosíc hledím do těch krásných modrých očí hledajíc špetku naděje. Milovat? Prosté slovo se složitým dějem. Mít zase štěstí? Milovat a být milován. Bohužel jedno z toho občas schází. Strach? O to kdy na mě zase pohlédnou ty krásný modrý oči. O to být sama a bát se sama sebe. Už vím co štěstí znamená. Tvoje modré oči, Tvoje a moje láska, hodinové procházky, Tvůj smích, to když mě lechtáš a pocit že patříme k sobě. Tvoje fotky na mým stole, Tvoje vůně, Tvůj pohled chtíče a Tvoje ruce co mě hodí na postel, Tvůj příšerný zpěv a Tvoje radost z Nového notebooku. Nic nechci, jen když všechno to tvoje budu zase mít, moje Štěstí.