Teniska

Byla to prostě obyčejná bota, trochu ošoupaná, někde občas natrhlá, nebyla nová a něco už nachodila… ale byla sama… byla jen jedna, neměla pár…
Ťápala sama stezkou polní, sama odpočívala na chodnících a potkávala jiné páry – mokasíny, botasky, jiné tenisky, střevíce… Měla mnoho přátel, každému si trochu postěžovala, trochu se s každým zaradovala, jindy pobavila a nakonec vždycky všechno nějak přežila.
Jednou si řekla, že to chce změnu, naučit se žít a nejen přežívat, zjistila, že už nechce žít stereotypem a pravidelností a tak přešla chodník na druhou stranu, vešla na jinou cestu a šla.Šla a šla … a před ní se vyrojil skoro celý botník, spousta jiných bot. Všechny šly v zástupu v dvouřad a tak se přidala… nejdřív pochodovala sama a sem tam prohodila pár slov se sousedem ve vedlejší řadě. Jak metry ubíhaly, zjistila, že není sama která nemá svůj pár, jedna cukle klapala v řadě před teniskou, a taky sama.
1+1=2
a proto klapali od té doby spolu.
V páru to je něco jiného než o samotě, už se má teniska komu svěřit, komu vyplakat, o koho se opřít, komu vlézt na záda teď už má s kým sdílet radost a dobré zprávy. Jsou v páru i když jedna je teniska a druhá cukle, jedna roztrhaná, druha sešitá a o tom to je každá je jiná právě proto si tak rozumí, když je tlačí bota tak si vymění místa, jedna je levá druhá pravá, jedna si nechává patu volnou pro únik a je jí jedno že někdy zakopne a vypadne, druhá stojí pevně na své podrážce a málokdy nechá něco náhodě, každá si jde svou cestou ale tu cestu sdílí v páru i když si navzájem někdy příliš nevoní, komu by se chtělo zvykat zas na nový pach. Sem tam si šlapou na paty, vyplazují na sebe jazyky jindy se zas pořádně nakopou, potom potřebují malý odstup a každá se posune do jiné řady, ale nikdo nevydrží dlouho sám, hlavně když se znají jako své boty. Občas se spárujou jinak, teniska si najde tenisku nebo cukle cukli, a ta druhá se pak snaží marně upoutat pozornost, ale jen do té doby, než druhá polovička páru zjistí, že všechno je dobré ale to staré známe je nejlepší, a že na botě stejného druhu není nic zajímavého. A tak pak zas spojí své síly a jdou něco podniknout, podkopnout někoho v přední řadě nebo si vymění své strany nebo zajdou do poslední řady a spáchají něco ještě lepšího.Každý krok to změna, buď skáčou, kopou, tančí, jdou rychle, pomalu nebo rovnou běží, přímo do cíle nebo klikatě, po cestě dálnici nebo stezce… Konečně mají obě pocit, že žijí. V životě má každá svůj cíl jiný, jedna chce být sportovní obuví druhá domácí papučí, ale i cíl má společnou cestu. Když potřebují dokáži jít i samy, ale jinak jsou pár, i když je dělí celý chodník, je to pořád jen pár stop a pár stop neroztrhne pouto mezi 2ma botama, které jsou pár, a vždycky i přes svou rozlišnost jim budou. Pořád patří do stejného botníku.