Terezín a Petřín - osnova, rozdělané

Zatím jako mustr k dopsání - zpočátku tu bude pouze sumář událostí bez postřehů a úvah, které doplním dle vzpomínek a hlavně věnovanému času.
-------------------------------------------
Dlouho jsem uvažoval o návštěvě smutného a nejbližšího místa s touto tématikou - Terezína - koncentráku fašistů z války, a jiných.
Osobně mě historie zajímá, zvlášť nespravedlivosti a osudy lidí v té době. Nikdy jsem v Terezíně nebyl, minulo mě dětské cestování se školou..
Rozhodnutí padlo po četbě knihy Krvavé jahody - osudu české - ruské dívky, ženy v sovětském gulaku a její životní pouť do Čech po 20letech. Silný příběh ovlivnil mne, mojí partnerku a její sestru, všichni jsme ji četli.

Jeden krásný den, slunce svítilo, jsme se vydali na poznávací výlet do památky - pracovní tábor Terezín - za druhé světové války koncentrační tábor gestapa ( www.pamatnik-terezin.cz
,,Památník Terezín vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa. V České republice je jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, rozvíjet muzejní, výzkumnou a vzdělávací činnost, jakož i pečovat o místa spojená s utrpením a smrtí desetitisíců obětí vlády násilí."

Malá pevnost + Muzeum ghetta + býv. Magdeburská kasárna:
plné: 200,- Kč
snížené: 150,- Kč
rodinné vstupné (max. 2 dospělí + 3 děti) 400,- Kč

Malá pevnost:
1.11. - 31.3.: denně 8:00 - 16:30
1.4. - 31.10.: denně 8:00 - 18:00

Muzeum ghetta a Magdeburská kasárna:
1.11. - 31.3.: denně 9:00 - 17:30
1.4. - 31.10.: denně 9:00 - 18:00

Kdo se vypravil - mladí lidé od 25-30let, muž a tři dívky. Já, přítelkyně, setra přítelkyně - švagrová, kamarádka. vytížili jsme nejen auto, také jsme chtěli podvědomě rozložit psychickou zátěž.

Vyrazili jsme z Karlovarska , za slunečného počasí, krásnou zvlněnou a travnatou středočeskou krajinou.

V městě Terezín po chvilce nalézáme náš dnešní plánovaný cíl (na druhý zatím není pomyšlení). Zavrhli jsme parkování bokem pro ušetření a trmácení se, šetříme čas a nervy, jedem na placené parkoviště.
U odbočky míjíme policictu ČR a na straně je kupodivu dost lidí -řílám si, bude (u kostí) narváno.

Je dopoledne, zhruba 10hodina, a sluníčko vykukuje vesele za mraky.

// osnova//
úvodní hřbitov - polit. tlachání, "komun. sjezd? " rusky konzul - že by nás sledoval ? :-)

slunečně, cca 10hod, pěkné teplo,

hlavní vstup
pokladna - udělali z nás rodinku, z mé přítelkyně jako nejmenší z legrace děláme dcerku

od brány
vlevo začátek trasy
bez průvodce - skupiny, cizojazyčně

popisky všude

první dojmy..
obyčejnost, atmosféra

světnice - kobky , ulice
umývárna , zrcadla
holky že spalovna - parní kotel

nemocniční pokoje
historie vězení před válkou
kobky,

cizinci - Španělé co se hrnou - osamělost a soukromí každého z nás - kdo jak se projevoval
doteky a nevraživost přítelkyně

bramborárna, kobky

dále průchod do další části
márnice
ženské oddělení
výstava o m.Horákové - dopisy králů, Einsteina o milosti
stud a vztek nad námi, Čechami, po válce zvěrstva dělají teď češi...
malá márnice na mrtvoly
úzká temná chodba v masivu hradeb, dlouhé a studené putování - husí pochod, střílny průhledy, stavitelské kousky - jak stavěly apod.

východ u popraviště
odlehčení atmosféry - tráva, hradby, jsme osamoceni - nejsou zde ostatní návštěvníci

poprchává - přeháňkovité počasí

přes trávu -nádvoří jdeme dál - kino - promítání filmu+ odskočení WC
pán nás "shání" bude se promítat
v češtině u DVD televize, dokumentární filmy , střípky a film přímo z ghetta Terezina od fašistů

pocity a myšlenka dle zhlédnutého filmu
přítelkyně se opírá o mne a držíme se za ruce
sedíme v 1.řadě
smutné
pláčeme

film trvá asi 20minut

lidi pěstovali zeleninu, hráli fotbal na reklamním snímku fašistů

čekám na holky a prohlížím si díla dětí z ghetta vystavena na zdech
kreslířka co se negace už nezbavila, utisk taky od komunistu za její nesvázanost, svobodu
syn také maluje

venku najednou slunečně, lidi sedí na lavičkách, svačím sušenku

pokračujeme podél budov dál - na další "nádvoří - brána skrz budovy do oblasti mezi hradbami -další cely vězňů -

kolem památníku - malá místnost s plameny, naproti drátěná, ostnatý drát , sochařské dílo, plastika - docela chmurná

dále bránou - mírně z kopce dlážděná cesta

betonové - dlážděné nádvoří, vzadu vyvýšené -dojem beton. dvorku
napravo od vstupu nízké skoro skleníky - samotky ,kobky s dlouhou chodbou kde je prosklená střecha,
nalevo vyšší budovy - velké světnice - pro 400-500 lidi asi - velké palandy, částečně zachované, vybavené.
ve dvou je výstava - atelier , neskutečný poměr velikosti a lidí kolik se vešlo.
všude koukám v kobkách na záchody - 1 na světnici, u velké světnice dva nebo 3?

obcházíme nádvoří, holky to nevydržely - chodíme každý sám, jsou v průchodu, čekají, chodí tu víc lidí, trochu nepříjemně narušují pocitovou samotu

jdeme ven z nádvoří, vlevo budova muzea,
před ním partička mladých lidí - mluví německy - asi poznávací škola

jdeme dál, popisky, exponáty různé,
fotky a obličeje lidí - osudy jak se sem dostaly, jak skončili začátky okupace Čech , války , přehled vzniku tábora Terezín - měl jsem chuť vztekle němcům nadávat a vysvětlovat, "vmáčknout jejich čenichy do jejich loužičky" jako psům.. emoce pracují

u kapesníků od dětí co se "nudili "
a další hračky
odcházím a povrchně lítám sem tam - stydím se za slzy, nutkavost vybrečet bolest a chybí mi soukromí

stydím se že potlačuji slzy, že se nedokážu uvolnit a ukázat smutek světu. chápu matky a řvoucí lidi na veřejnosti, jak velký smutek, pláč to je, že je jim jedno jak se chovají.

smutek se mísí se vztekem, chtěl bych si vylít vztek na každém němci, cizinci, ..

bylo toho moc -chtěl jsem všechno číst, nasát... nedá se to.
je příliš utrpení z těch faktů.

odskočil jsem si na záchod, mají teplou vodu, odlehčení tělu i duši.

procházím zbytek - konec historie tábora, historie konce války, blízkého prac. tábora Litoměřice - podzemní továrny,

venku holky čekají
popíjíme
trochu se bavíme
přítelkyně říká že mladým němcům měla chuť rozkopat hlavy... je citlivá a emoční, je můj barometr na situace a nálady, muselo jí to tam ubíjet hodně

jdeme dál , směr vstupní brána
okolo restaurace - nikdo z nás by si tam nic nedal, ale máme hlad

jdeme vlevo - další kobky a muzeum Litoměřice . pracovní tábor

procházím vše (holky trochu unavené, trpí mojí zvědavostí)

na výstavě o Litoměř. továrně se částečně opakují informace

jdeme ven
vyprávíme dojmy

jdeme vlevo dolu na hřbitov
bavíme se o hyenách co tam vymlátili a ukradly bronzové popisky hrobu,
některé více méně poškozené
procházíme se s přítelkyní spolu

jdeme pomalu k parkovišti

pak rozhodování kde jíst
atmosféra, stísněnost

cestou kam
jedem někam
já ze srandy
třeba do prahy
kamarádka nás bere za slovo
benzínka jídlo
do prahy odlehčení

pocit vytáhnout se z bahna na sluníčko

Petřín
parking hradčanská
přejezd ke Strahovu
oklikou kolem kolejí
restaurace jídlo

nakonec oklikou nacházíme Petřín
zahrady

zrcadlový sál
rozhledna
strach z výšky kamoška švagrová dole

dolu k autu
zpět..