Lichá...

Anotace: ...asi jo.

V pondělí jsme jeli na školu v přírodě. Paráda, jenže když jsme tam přijeli... Horor, fakt že jo. Spolužáci by se mnou souhlasili. Pokoje malé, špinavé, plné prachu, jídlo nejedlé, prostě bleee! Já tady nevydržím ani hodinu, natož do soboty, říkala jsem si. Opak byl pravdou, super partička a i když něco nám fakt nevyhovovalo, byli jsme spolu všichni za jednoho a sranda. I když první pocit 'té liché' jsem si užila již při ubytovávání, kdy jsem jako 'pátá holka' ze třídy neměla s kým jít na pokoj. Respektive měla - S Lenkou a Kamilou nebo s Terkou a Erikou. Ony byly po dvou, já lichá, pátá. Ale nakonec jsem byla s Erikou a Terkou a bylo to super. Jenže... I když to bylo super, přijela jsem domů a nastal horor, teď už opravdový. Já věděla, že se nemám na co těšit. Všichni říkali, jak se doma napapají, vyspinkají a odpočinou, jenom já jsem přijela, dotáhla krosnu do třetího patra, švihla s ní v obýváku na gauč a hned dostala sprda, proč to házím tam. Jelikož dny předtím se u nás měnila okna, hned jsem musela uklízet, pomáhat, v neděli stěhovat skříně, protože bude záměna ložnice za dětský pokoj. Nikdo mi nepomohl, jen málo brácha. Ale to nemění nic na tom, že mě teď šíleně bolí břicho, protože ty skříně byly těžké. No co, tak jsem si celý víkend pobrečela, nic se nezměnilo... Už si zase připadám jako ta lichá, která tady nemá co dělat. Snažím se vymyslet, jak to udělat, abych měla svůj vlastní pokoj, jenže to v bytě prostě nejde. Tak ve sklepě:-D Jau, mě bolí břicho! By mě zajímalo, co jsem si zase strhla:-D No... Ale proč se pořád cítím tak sama? Ta druhá, resp. ta třetí? Lichá, zbytečná, jako nechtěný bonus. To už mi nikdo nevykecá, že nejsem lichá. Já vím, že jsem. Ale proč? Co jsem komu udělala?!!