tma a ticho

tma.. tma a ticho a nikde ani proužek světla, které tolik potřebuješ k životu..
je to lepší, nebo horší, než světlo a hluk bez jediného závoje temné černě, kterou k životu NEPOTŘEBUJEŠ ? není.. všechno, co máš, v životě využiješ.. všechno, co máš, potřebuješ.. ale proč si to sakra nechceš uvědomit ?!

proč je všude tolik tmy, když potřebuji světlo ? tohle nejde snést.. tma a tma.. a to hrozné ticho.. takové ticho, co ti rve svým pronikavým voláním bubínky.. tma mi rozleptala oči.. nevidím.. vůbec nevidím a nevnímám tvůj obrázek, který mi neustále předhazuješ.. nebo se na něj nechci dívat ? ale vždyť je to jedno.. stejně bych ho neviděla.. je TMA A TICHO..

ááááááá.. to snad ne.. to světlo.. zahaluje můj obličej a zastiňuje zrak.. co teď ? díky blahodárnému světlu nevidím.. to, co potřebuji je světlo, ale ono mne ničí.. stejně jako ten hrozný hluk.. rozeznívá všechny kůstky uvnitř mého ucha.. asi mi to vytřese mozek.. nebudu vidět a slyšet.. zatraceně.. UŽ ABY BYLA TMA A TICHO..

tma, nebo světlo.. hluk nebo ticho.. sladké, hořké, nebo kyselé.. každému vhodno něco jiného.. na všem je něco pozitivního.. něco negativního..
nechte mě žít v mé tmě a tichu.. může mě zničit, ale já si vybrala.. a vím, že i ve tmě lze zažehnout plamínky světla a též lze udělat hluk..