o lásce, životé a tak...

...je léto, čas odpočinku, ale...máme opravdu odpočinek? Všichni jsme vyhnáni touhou proží vše najednou, jen málo nás se uzav\ře do skutečného odpočinku.Blaze teď samotářům jdoucím si svoucestou neomezeni v rozletu. Většina z nás si oddechne po létu:budiž pochváleno, ale bylo dlouhé...
a vlastné jsme ho nestihli vychutnat.
Být mladým trempem, jdu a jdu krajinou, rozmlouvám se zemí a s nebem, stávám se jejich součástí..
zatím jako bábomáma uháním ratolesti, zahrádku, les, psaní si jen kradu, a nic nestíhám!
Léto, počkej na mne,až se všiichni vyblázní a já tě vychutnám!jiřička