Ublížit... komu?

...Vědět co říci tak, abychom nikomu neublížili je náročné. S tímto souvisí i lež, ale tou často ublížíte více sobě než ostatním, protože ostatním ublížíte nejvíce pravdou. Je to škoda ale vážně je to tak, protože i když nechcete zrovna nikomu ublížit, pokaždé se najde někdo, koho vaše slova zamrzí. To nás pak nutí těm lidem pomáhat nebo jim lhát...
...Jenže co je opravdovou podstatou ublížení? Některé lidi baví ubližovat a proto rádi říkají lži a až pak z nich vypadně pravda. Je to obracený postup nechtěného ublížení, ale i oni jsou brzy za své převraty v psychických zákonech člověka trestáni...
...Lidem je ubližováno stále a i když vy zrovna nikomu neubližujete, je ubližováno vám. Napadne vás však jedna otázka velice závislá na bolesti. "Proč se zrovna já musím potýkat s takovýmto utrpením?" Přemýšlíte, jestli si to zasloužíte a často vás to donutí si myslet, že jste nevinní a všichni vám křivdí. To ale není zdaleka pravda a to je to, co si uvědomujeme příliš nedostatečně...
Bolesti svých blízkých dříve či později začneme vnímat jako bolesti naše a uvědomíme si až příliš pozdě, že velice špatně jednali, když jsme jejich utrpení nechali plavat a mysleli si, že to není náš problém.