Kdo jsem JA?

Naše JÁ ke takovou zvláštní kombinací fyzické a psychické stránky. Už v 17. stol. francouzský filozof René Descartes (autor proslulé věty „Myslím, tedy jsem“) rozdělil člověka na tělesno a duševno. JÁ není jen prostor fyzicky vymezený tím, čemu lidé s takovou oblibou říkají „tělo“. Tuhle zanedbatelnou část JÁ můžeme kdykoli změnit, ať chtě či nechtě. A přitom tato změna může zůstat okolím nepovšimnuta.Kdežto když se ve vás něco vnitřně zpříčí, štěbetají si o tom i vrabci na střeše. JÁ po psychické stránce je mnohem důležitější než JÁ po fyzické. Vždyť i lidé s postižením mohou „normálně fungovat“ jako plnohodnotní členové společnosti, jen kdyby se ta naše společnost „normálních“ rozhodla, že jim otevře svoje srdce.
Sebe samotného zná člověk ze všech nejméně. Každý sebe vidí jinak, než ostatní kolem něj. Jsou dny, kdy mám chuť pořád něco dělat, ale jsou chvíle, kdy je mi smutno a nevím proč. Nepomáhá ani procházka nebo jízda na kole. Dvanáct let jsem žila na Jesenicku v Lipové-lázních a nikdy jsem se tak hrozně necítila. Od doby, co jsme se přestěhovali a já nemám možnost vyběhnout do kopce do lesa, lehnout do trávy a pozorovat nebe a cítit ten svěží vzduch v okolí, jsem často zadumaná a smutná. Připadám si tu hrozně sama, jako bych byla z jiného světa. Všichni o mě říkají, že jsem jejich sluníčko, protože se neustále usmívám, ale já nejsem typ člověka, který by na veřejnosti ukazoval, jak je mu uvnitř hrozně. Pak to v sobě dusím a je mi ještě hůř. Ale hold nedokážu své starosti a trápení přenášet na druhé. Je velmi málo lidí, kteří poznají, že mě něco trápí, i když se usmívám. Vycítí to a je mi najednou líp. Nikomu se nemusím svěřovat (i když občas je to třeba) a přesto vím, že ten člověk přede mnou mi rozumí…
Člověk není ostrov jenom sám pro sebe. Dnešní uspěchaná doba ale nepřeje pomalému seznamování, poznávání a každý se stará jen sám o sebe. Ostatní jsou mu ukradení. Já nedokážu nikomu říct NE! Pro každého udělám první i poslední, ale občas si říkám, proč jsem tak naivní... Ostatním jsem přece ukradená a jen tehdy, když něco ode mne potřebují, tak se ozvou! Naštěstí existuje pár človíčků, kteří na mě neustále myslí a ačkoli ode mne bydlí hodně daleko, vím, že jsou to opravdoví přátelé.
Říká se, že přátelství je láska bez křídel. Násobí radost a dělí žalost. Je to to nejkrásnější co máme (tedy až po rodině). Božena Němcová věděla dobře co říká, když tvrdila že „Budiž srdce šťastné nebo trpící, vždy potřebuje ještě jedno k sobě.“Nikdo nechce být sám. Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije. Přítel je někdo, před kým můžeš myslet nahlas a víš, že to druhý den nebude vědět celá škola, popř. i celá vesnice.
Láska je jen jedna, ale existuje tisíc nejrůznějších napodobenin. Každý z nás v sobě nosí velké množství lásky a aniž si to uvědomuje, rozdává ji každému na potkání. Stačí jediný úsměv, jediné slůvko… Kouzlo lásky spočívá v nás samých. Láska je nekonečný, nádherný a fascinující pocit, který je mnohonásobně krásnější, protože má schopnost být oboustranný. Mít rád sám sebe opravdu čistou láskou a vnitřním poznáním pro nás znamená, že se naučíme stejně tak mít rádi všechny okolo. Ten pocit nepředstavitelného tepla a něhy… K čemu je lidské srdce, které se uzavírá? Nenechejte se zlákat a zmást krásou lidského těla, bohatstvím a nudným životem v přepychu. Na prvním místě hledejte především krásu lidské duše. Láska je vznešená a srozumitelná lidským srdcím, která jsou otevřená a vnímavá. Nenajdeš ji rozumem, neoklameš ji svým tělem a neschováš ji pod hromadu peněz. Lásku poznáš podle toho, že je klidná a mírná a přitom vášnivá a energická. Vždycky dává a nikdy nezávidí. Nemá strach a neodsuzuje, nesoudí a nekritizuje. Je věčná a stálá, vznešená a dokonalá! Neplýtvá slovy, ale hovoří skrze své láskyplné činy. Její šaty jsou prosté a na první pohled ji mnozí nepoznají. Skrývá se před zraky těch, kteří se bojí sami o sebe. Ale těm, kteří se odváží nahlédnout do svého nitra, vyjeví poklady, kterým se nic na světě nevyrovná. Taková je moje představa o lásce. Zda je shodná se skutečností, to je mi prozatím utajeno.
Vzdělání má trpké kořeny, ale sladké plody… Už J.A.Komenský radil „učit se, učit se, učit se.“ A v dnešní době to platí dvojnásob. Technika pokročila vpřed a zaměstnavatelé kladou čím dál tím větší nároky. Kdo neumí cizí jazyky a nedokáže ovládat počítač, bude mít opravdu problém. Mluvím z vlastní zkušenosti. Letos jsem ukončila střední školu a protože jsem se nedostala na vysokou, hledala jsem práci. Zázraky se občas dějí a já od 1. srpna dělám účetnictví. Můžu říct, že díky tomu jsem MUSELA rychleji dospět a leží na mě velká zodpovědnost za firmu. Není to žádný havaj, opravdu, buďte rádi, že jste zatím ve škole!!!
Jak ukončit tuto úvahu/zpověď?

Člověk se podobá zlomku, v němž čitatel je to, co je doopravdy, a jmenovatel to, co si o sobě myslí. Čím je jmenovatel větší, tím menší je zlomek.
L.N. Tolstoj