Přátelství...

Poslouchám tu písničku, kterou jsi mi poslal a přemýšlím, zda-li si to jen namlouvám nebo je v ní opravdu skryt vzkaz...

Jsi kamarád, kterýmu se můžu vybrečet na rameni... Člověk, u kterýho mám pocit, že nemusím říkat nic a přesto víš, co se děje...
Jak by ne, vždyť se známe 15 let!
Hodně dlouhá doba...
Nechápu se. Jak je možný, že po tak dlouhý době nejsem schopná říct, co pro mě vlastně znamenáš?
Přátelství...
Láska...?
Skoro se bojím vyslovit to slovo v souvislosti s tebou...
Ale proč sakra?
Proč je to v tvým případě tak těžký?
Proč jsi tak moc dokonalej a já mám pocit, že se do tebe stejně nikdy nemůžu zamilovat...?

Možná, že mám strach. Strach z toho, že kdybych překročila tu pomyslnou čáru, co je mezi námi, nešlo by už nic vrátit zpět...

Co to vlastně mělo znamenat? Když jsi mi řekl, že máš nějakou novou "slečnu" se kterou jsi byl celý den támhle někde v tramtárii, nevěděla jsem jestli mám dřív brečet nebo ti gratulovat...!?
Plánovali jsme společný výlet do Švédska a já se vymlouvala, že nevím, zda-li budu moct odjet...a teď, když jsi řekl, že ti to asi nedopadne najednou cítím, že chci! Chci strašně moc s tebou do toho Švédska jet, i kdybych se měla zadlužit na 10 let dopředu...!

Prosím, udělej něco...cokoliv, ale potřebuju vědět, co to mezi námi je...

"...ve tmách za slovy, daleko od nebe...míjíš mě a já tebe...jsme uvězněni v tělech, jak kulky v revolverech...zas budem šťastni, tak prosím zhasni svět..."