život je jako žebřík do kurníku....

asi většina lidí tohle trochu ironické přísloví zná...

avšak.. je tomu opravdu tak?! člověk nikdy neví, jak dlouho bude žít... jak dlouhý či krátký je jeho "žebřík"... jestli nepžijde bouře a neshodí jej...nebo nepraskne nějaká zpuchřelá šprušle.... nebo taky může někdo přijít a žebřík opravi, nově natřít, utáhnout, aby se nerozpadl...

nic z toho nemůžeme vědět... něekdy si ani neuvědomujeme, že nám zpuchřela ona šprušle a pak se divíme, že je pryč... ale většinou už víme o tom, který udělá novou... nevíme, že kdo to je, ale víme, že nás nerozseká na třísky na zátop... ten "nekdo" je dobrý... to cítíme...

často vzpomínáme na bouře, které jsem jen tak tak ustáli, či žel bohu neustáli... a jak tak vzpomínám ecítíme, jak do nás hryžou termiti... termiti jako smutek, termiti jako všechni zlé... horší než bouře, než hniloba...

ale i termit se dá zničit... a zase jsem u toho hodného "někoho", kdo se o nás stará a nedovolí, aby nás udolali bouře, hniloba ani termiti... "někdo" pro koho jsme víc, než onen pomyslný "žebřík"...

LÁSKA