Křesťanská nevinnost

Lehké je vádit toho, kdo sám chce.

Ale jak je tomu doopravdy? Je křesťanská nevinnost rafinovaným podvrhem, tím co se na nás domáhá solidně fungující hegemonie přebujelého a stále kypícího aparátu? Nebo jde o vrhnutí se do nevinností čistotou organizované pasti. Vždyť světské požitky jsou utrpením, hříchem, bolestí, duší zaprodanou ďáblovi, tak jak hledet na lákavost vábení. Vždyť jde především o solidní kariérismus, profesní růst. Stačí být poslušným, budovat svou postupovou příčku, ujišťovat se v lůně Smlouvy, že to dělám tak jak ona chce, tudíž správně. Jde jednak pryč zásada přirozenosti a nastupuje pararelní boj, jaký je na solidních vyšších pozicích v běžných občanských povoláních. Je to msta, neboť majetky se nikterak nekupí a proto se z hlediska pohybu navracejí na patřičná bankovní konta. Je to nevinnost, nebo podlá rafinovanost?