Zvířata jsou si rovna a některá jsou si rovnější

Zvířata jsou si rovna a některá jsou si rovnější, řekl moudrý pán, když vracel se z práce po cestě z kvalitního asfaltu. Ovšem vraťme se na začátek, kde se jeho myšlenka pozvolna rodila a splétala z několika aspektů.
Směna skončila, běží pro vůz. Od dveří hledí, jaký to má kus. Skloní hlavu zkroušeně a hned kousek od sebe spatří auto – luxusní tip, velký nápis za oknem: „Já jsem V.I.P.“ Co je tohle za blbý zvyk, pomyslí si, však nezbývá mu jiná možnost, než zapomenout na zkroušenost a běžet dále, pro svoji zašedlou, ale přesto milovanou Škodu 120. Před nájezdem na dálnici, minou ho tři politici rychlostí očividně nepřiměřenou. Kam chvátají v duchu si přemítá, vždyť nebere to logika. Oni mohou chvátat bez postihu? Proč chráněni jsou imunitou? „Já jsem snad taky člověk jako oni, ale pro mě platí zákony!“ vykřikne zároveň s agresivní podřazením v šedesáti kilometrové rychlosti. Rozčílen zážitky posledních okamžiků, míjí patník po patníku, rychleji a rychleji.
Bylo to už blízko domova, v tom náhle malá potvora skočila mu pod kola a auto lehce drnclo. On jsi jí nevšiml, myslel, že se jedná o závadu, ale když koukl pod zadní nápravu a viděl mrtvou ještěrku, to přirozeně rovné malé zvíře, jak je ještě rovnější. Všechny dnešní události prolétly mu před očima, se slzou na rtu opřel se o blatník a pohledem k nebi vyřkl větu, v níž umírněně řekl, že všichni máme právo žít, ale někdo má i víc.