Stíny minulosti

Ovlivní naše činy budoucnost?
Každý skutek, který vykonáme, na nás a našem okolí nechá následky. Naše skutky jsou totiž odrazem naší duše. Cílem lidskosti je, uvědomovat si své činy a jejich význam. Podle mého názoru nelze chápat činy, jako dobré a špatné, protože každý čin je vykonán z nějakého důvodu a je na společnosti, jak ho zhodnotí. Samozřejmě pokud nejde o psychopatologické případy, kdy si jedinec neumí a nedokáže uvědomit své činy. Samotné zhodnocení je řízeno základními pravidly chování ve společnosti a pak také vztahem k dané osobě. Říká se, že jsme si všichni rovni, ale z osobních důvodů si myslím, že tomu tak není, a ani nelze být. Nebyla rovnost jedním z hlavních ideálů totalitního režimu? Stejně tak statní a družstevní vlastnictví a potírání soukromého? V období totality jsem sice nežil, dozvídám se o něm jen zprostředkovaně, ale i tak soudím, že to co se tady odehrávalo, se rovností nazývat nedá. Podle mě krásný obraz té doby je zachycen ve filmu „Pelíšky“. Každý herec předvádí individualitu názorů a postojů ke společnosti, a tak to podle mě funguje pořád. To co někdo zavrhuje, jiný pokládá za výjimečné. Je tedy pochopitelné, že při konfliktech se společnost může přiklánět k jednomu jedinci.
Když tak pomyslím na členy bývalé STB, jsem plný rozporů. Ty lidi posílali druhé na smrt, ale přitom šlo vlastně jen o jejich povolání, které je stejné, nebo alespoň podobné, jako má FBI, či CIA. Jde nejspíš o charakter těchto lidí a o to, že v té době nebyly potřeba sebemenší důkazy, mohli tedy umírat, nebo být vězněni lidé, kteří se ničím neprovinili. Člen STB nemohl být zřejmě každý, jen málokdo by měl natolik silný žaludek, ale samozřejmě nevidíme do srdcí a mozků bývalých členů, tak nemůžeme soudit, zda nemají výčitky svědomí, nebo jestli jsou přesvědčení, že konali práci naprosto stejnou, jako jiní lidé, například pekař nebo zedník. Navíc bych nehledal chybu v samotných členech, ale ve vládě, která se snažila vypadat a být silná.
Náš názor, hřebík do rakve!
Lidé jsou tvorové přemýšliví, ale pokud je člověk nekonfliktní, měl by se některým myšlenkám raději vyhýbat. V minulosti již mnoho lidí zemřelo díky svým ať politickým, či jiným názorům. Ačkoliv názory jsou lidské, jedna lidská vlastnost poroučí tělu bránit svojí osobu, a tak stejně jako mladý člověk, řeší pomluvy svého jména, řešila bývalá vláda pomluvy režimu, který u nás vládl. Samozřejmě by měla být zaručena svoboda názorů, kterou vláda neumožnila cenzurou, protože chtěla vypadat silná a bála se vzdorů obyvatel. V cenzuře se podle mě stala jedna z největších chyb, protože člověk se musí naučit snášet kritiku a něco si z ní brát, a když navíc dáte lidem najevo, že máte strach z jiných názorů a potlačujete je, nemůžete se pak divit, že čím dál více lidí bude na vás útočit, až nakonec padnete.
Lidi jsou národ společenský, ale to nezaručuje, že se budou umět společenský chovat. V průběhu historie se učí lidi spolu vycházet, některým to jde rychle, jiným pomaleji, ale jednou snad nastane společnost lidí, kde se člověk nebude bát vlastních slov a bude přijímat i slova cizí. Lidi si jsou rovni, ale špatně svoji rovnost představují. Rovnost není moc, ale oprávnění!!