Jsme tu jenom jednou....

Škoda, jsme tu jenom jednou.... Jenom jednou a na malou chvilenku, která velmi rychle uteče. Nelze žít na zkoušku a příště na čisto.
Možná, že někdo namítne, co je to žít naplno? Znamená to, že každé ráno, když se probudíme, měli bychom poděkovat za den, který nám byl poskytnut. Každý den, z něhož bychom měli mít radost. Každý den, kdy vidíme a můžeme být s lidmi, které máme rádi a oni zase nás. Každý den, kdy se na nás někdo usměje a jeho úsměv nás zahřeje u srdce, za dobré slovo. Za dobré sousto, za polibek, pomilování, prostě za cokoliv.
A teď mi pověz, proč chceš skočit do propasti, ukončit svůj život? Proč stojíš tady na mostě a jsi rozhodnutý to ukončit? Nebyl pro Tebe dost dobrý tenhle život? Dal ti málo?
Před skokem se ohlédni, prosím. Vidíš ty zástupy lidí, kteří by tak rádi žili tenhle svůj život ještě o malinkatou chvilinku déle než je jim dáno? Vidíš, je? Tak nehloupni, slez, utři si slzy a nos a začni konečně svůj život žít dokud můžeš!