Jeden první uvědomělý den

Prvně musím říct, že nebyla jsem hezká, rozhodně jsem nebyla roztomilá, k sežrání, k milování nebo k zulíbání. Spíš bych řekla, že jsem větší než velká a sympatická v menší míře než-li malé. A mám tu čest, spíše však smůlu, míti množství krásných kamarádek, které začínám podezřívat z toho, že se mnou opravdu rády chodí ven, protože pak ten nebožák, který nás potká hned ví, že pekařina je pro něj jasná volba a já, že jsem jasná ještě víc než pekařina. Scénář je vždy stejný. Mladík nás potká, strašlivou a samozřejmě nepředvídatelnou náhodou se s námi dá do řeči, zjistí že ráda mluvím, kamarádka odejde pro pití, tudíž mladík využije příležitosti a potajmu vymění informace za cigaretu, kterou mi naprosto drze podá přes stůl a ještě mi připálí. Kamarádka z Mokré čtvrti číslo jedna přichází, mladík se zářivě usmívá. Vpravo dole dobrý, nahoře dobrý, čtverka kaz a na operaci mandlí byl před čtvrt rokem. A teď se směju já. "Dobře." říkám si s úsměvem a vší tou smířeností s vlastním škaredým osudem druhé kamarádky. Ale pozor, nejsem vždy druhá, jsem i třetí. Někdy i čtvrtá. A ráda bych napsala, že se přec našel princ, pro kterého jsem byla číslo jedna. Scénář se opakoval i v pondělí navečer, tedy spíše v noci. Přicházím se svou veleváženou a oblíbenou kamarádkou, posadím se k přátelům. Najdu krabičku od cigaret, vytáhnu cigaret, nažhnu cigaretu, spadne mi kotel - a všimnu si chtivých pohledů svého spolužáka z gymnázia. Pohledů proto, že nějakou nešťastnou náhodou každé jeho oko může se dívat jiným směrem. Po pátém pivě tedy zřejmě vidí skoro tak dobře, jako moucha a mají ještě něco společného - vždy zaberou na sladké. Přestože má kamarádka s naprosto profesionálním odstupem předstírá, že se ani jedno jeho oko nedívá jejím směrem opak je pravdou. Když pak on přejde do útoku, já vyprskávám kofolu sobě do dlaní a snažím se zamaskovat, že se nesměji. "Ahoj, chodíš sem často?" říká jeho smyslný všestranný pohled ujíždějících očí. Kamarádka nicméně reaguje velmi pohotově a upíjí ze svého koryta. V okamžiku, kdy na ni mrkne střídavě jedním a poté i druhým okem, musím odejít, protože to přece není vhodné se někomu tak okatým způsobem smát. Po pár minutách se vracím, spolužák zřejmě zasedl mé místo, já tedy ustájím své monstrózní pozadí zase o dům dál a říkám si, jak jen to může skončit. "Tak slečny, co to bude?" zachlácholí barman vypadající jako trpaslík z Pána Prstenů. "Tak slečno, co pro vás?" vyzve láskyplně mou spolusedící. "Ještě jednu." řekne a já mám podezření, že mladík upadne na zem v orgastických křečích. Inu, nespadl a já mám zase co vyprskávat ve chvílích, kdy se spolužák jemně,letmo a nenápadně po stolem dotýká mé kamarádky. Ale já se začínám nudit, asi půjdu domů.