Nitky

Představuji si to asi tak, že každý člověk má na svých prstech uvázanou tenkou stříbrnou nitku. Někteří věnujeme pár z nich ihned po narození svým rodičům, a poté zbylé rozdáváme během života. Někteří obsadí veškeré nitky už v mládí a někteří ke skonku svého života užívají nebo užívali pouze malou část.

Potkala člověka, příjemného a milého... Souznila s ní a ona věřila ve věčné a věrné kamarádství, a proto jí jednu ze svých nitek pomyslně přivázala na její prst. Jak čas plynul poznávali se víc a víc. Někdy se jen tak smály a jindy brečely, ať spolu nebo kůli sobě.
Byla moc mladá a neuvažovala nad tím, že nitek je velice málo, že je nelze rozdávat jen tak bez rozmyslu a hned.
Jejich cesty se rozešli... Imaginární nitky byly přetrhány.
Když se ve zralém věku potkaly znova, snažily se navázat tam kde přestaly. Jenže když znovu svázali své nitky, které byly už jednou byli přetrhány, vyskytly se na jejich nitkách uzly...

Jejich přátelství fungovalo stále dál, ale uzel zůstal na jejich nitkách navěky...