Vodu kážem, víno pijem

Poslední dobou jsou na stránkách typu punk.cz čím dál tím častější diskuse na téma tolerance. Co si budeme nalhávat, každému z nás se už určitě někdy stalo, že jsme na ulici nenávistným pohledem probodávali kolemjdoucího hiphopera nebo se s úsměškem otočili za emařem, schovaným za sčesanou ofinkou. Tyto lidi (tj. jiného stylu než my) ve většině případů přinejmenším nechápeme, cítíme k nim nenávist nebo se jim posmíváme. Proč? Protože jsou jiní, poslouchají hudbu, kterou my nemůžeme ani slyšet (omlouvám se, že to takhle zobecňuji, podle toho co se píše v již zmíněných diskusích, je to tak s většinou lidí), žijí svůj život způsobem, který my nejsme s to pochopit, a ani nemáme zájem jej pochopit.
Bylo odjakživa lidskou přirozeností, že každý člověk měl svůj vlastní názor a pohled na svět, a taky to, že své názory vnucoval jiným, protože „jen ty jeho jsou ty správné“. Tohle fakt je a bude, a nic na něm nezmění ti „spravedliví“, horlivě se zastávajících oněch jiných stylů. Je sice hezké že na ně myslí, ale upřímně řečeno, tohle je boj s větrnými mlýny. Pod každou z diskusí vidíte spoustu stejných reakcí: Máš absolutní pravdu, souhlasím s tebou. Než abych se jim posmíval za to že jsou jiní, to se jich radši zastanu…“ Tolik prázdných slov. Nevěřím tomu, že každý z těchto lidí vyjde na ulici a zastane se prvního diskofila, který bude obětí nejapných žertů příslušníků jiného stylu.
Čím se hodně z nás ohání je fakt, že punk je o svobodě a toleranci. To je pravda, ale uznává to vůbec někdo? Každý píše jak je tolerantní, jedním dechem dodává, že hip hop je sračka, nebo že nemá rád emo, protože se jeho příslušníci řežou. To je druhá věc, která tvoří hranici mezi styly. V každém z nich je plno pozérů, řídících se vlnou diktovanou módními časopisy a tím, co slyší v rádiích a co je jim předhazováno jako daný styl. Tito lidé pak vystupují na veřejnosti coby nejaktivnější zastánci svého stylu, propagují ho, a zároveň nechtíce zesměšňují. Potom si nezasvěcení do jeho pravé podstaty snadno utvoří obrázek o tom, o čem že daný styl je.
Samozřejmě, zapomněla jsem na ty, kteří jsou nesmírně tolerantní a mají rádi lidi všech stylů i hudebního vkusu. To jsou světci jednadvacátého století, ochránci lidskosti a humánních vztahů. Nevím jak vy, ale já se mezi tyto lidi neřadím už jen z principu, tenhle druh hraného idealismu se mi hnusí. Dalším argumentem oněch zastánců slabších je fakt, že diskriminace na základě vzhledu či životního stylu je vlastně rasismus, což je samozřejmě nepřítel nejen antifašistů, ale každého racionálně smýšlejícího člověka. I přes tuhle skutečnost je „rasismus“ stále živý, dokonce živější než bychom tušili. Vyvstává tu však otázka: Je tohle skutečně rasismus? Nebo jen projev netolerance vůči lidem, s jejichž názory zcela nesouhlasíme?
Abychom na tuhle otázku dokázali odpovědět, je třeba vědět, co to vlastně rasismus je. Oficiální výklad slova zní: Rasismus je nenávist k jedinci opodstatněná pouze jeho příslušností k jiné rase. Přeorientováno do dnešních poměrů – nenávist opodstatněná pouze jeho životním stylem a image. Lidé 21.století jsou, aspoň myslím, vůči příslušníkům jiné rasy víceméně shovívaví. Ne tak u lidí, kteří v nich svým vzhledem vyvolávají jisté předsudky. Slečna s blond vlasy je hloupá, muž s vyholenou hlavou a vysokých botách je nebezpečný nácek a mladík v upnutých kalhotách je bezpochyby gay. Diskriminace není tak zřejmá, ale je tu a řekla bych že ještě hodně dlouho bude – lidé se učí postupně a rasistické či sexistické odkazy budou mizet pozvolna a dlouho. Ale budou mizet, a to je hlavní.
Nechci tu vytvářet iluzi, že svět jednou bude bez chyby, to by se příčilo všem zákonům přírody. Spíš chci apelovat na všechny, kterých se týká především úvod mé úvahy – tím, že o tom budete jen mluvit, svět k lepšímu nezměníte. Naopak. Není nic zákeřnějšího než klidný povrch a rozbouřené dno. Společnost s touto kostrou je zrádná, a není dobré pro nikoho v ní žít. Nechte za sebe mluvit svoje činy a kdo ví, třeba se jednou stane to, že vyjdete na ulici a zastanete se prvního diskofila, který bude obětí nejapných žertů příslušníků jiného stylu.