Obyčejná tužka

Obyčejná tužka. I v ní se skrývá duše, seč prázdná. Nesnáší, ale dokáže i milovat. Když se dotkne papíru, když lehce táhne. A kolikrát předtím absolvuje váhání ruky, jež se nemohla rozhodnout, má-li táhnout, či ne. Ta naše obyčejná tužka musí kolikrát přetrpět cumlání nebo dokonce kousání něčích zubů, než konečně přistane na papíru. Ale když už se ten "někdo" rozhodne táhnout, pozná jeho pocity. Možná nedokáže chápat, ale zato dokáže soucítit. Někdy kreslí jen nsmyslné čmáranice, jindy zase smysluplné obrázky. Nesnáší, kdy musí kreslit smutné věci, které zůstanou šedé. Ale naopak miluje, když načrtne obrázek a poté jej pastelky vybarví. Popravdě tohle ještě nikdy nezažila. Stále jen bezhlavě čmárá po papíře srdíčka nebo náznaky smutku. Tu tužku používám už rok.