Chybíš...

Je neuvěřitelné, jak hodně a jak různě může člověk člověku chybět. Říká se, že teprve když ti někdo chybí, si uvědomíš, jak moc ho máš ráda... Je pravda, že většinou to funguje. Ale ne vždy...

Mám jednu úplně skvělou kamarádku. Je to úžasná holčina, navzájem se hodně držíme, když něco nebo někde nejde... Jednou ročně odjíždí na tábor. Hrozně moc si to tam užívá a já vím, že je tam šťastná. Proto možná mi tolik nechyběla, když odjela. Chvilinku jsem byla taková rozhozená z toho, že s ní najednou nemůžu mluvit, ale zvykla sem si a mluvila s jinými.

Teprve když jsme se krátce po jejím návratu sešli a ona mi svým nezaměnitelným hlasem a způsobem vyprávěla zážitky, jsem si uvědomila, jak strašně moc mi chyběla a jak nudný, strohý a hrbolatý by můj život bez ní byl.

Mám tě strašně ráda, Katko! =**