Otázky smutné pubertální holky
Otázky smutné pubertální holky
Anotace: O slzách, samotě,příbuzných/kamarádech...
Proč nechápou, že potřebujete být chvilku o samotě?
Proč nevidí ty přívaly slz ve vaších očích?
Proč nás chvilku nenechají v klidu?
Je to strach o nás, co je nutí, aby nás na okamžik nenechali samotné?
A když ne, co po nás pořád chtějí? Aby nás ještě víc rozrušili?
Když ne...máme utéct před nimi a o samotě doufat, že naše nálada přejde? A co když nepřejde? Stojí to za to se pořád schovávat?
A co když nás nikdo nenechá na samotě a my se pak budeme muset tvářit, že nám nic není a teoreticky jim lhát? A co když se to doví, že jsme jim lhali, co potom?
Budou na nás naštvaní, že jsme jim neřekli, co nás trápí? A co když sami nevíme, co nás dohání k blbé náladě?
Tolik a ještě víc otázek mám...když se rozhoduji "utéct do samoty a nebo něco jiného?"
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
K tomu tíkaní... myslím, že každý ma takové to "svoje" ,ísto kam uteče, když mu je nejhůř... Vždycky přemýšlím, proč ve filmech nejdříve ti smutní letí za jejich idelickými přítelkyněmi, vypláčou se jim na rameno a hotovo... myslím, že tak to nefunguje... Každý si to nejdříve musíme rozebrat sám, topit se ve své bolesti, až když bude rozumně schopen uvažovat, tak by se měl jít poradit za tím přítelem... Ale v prvních chvílích se vždycky myslí jen na sebe. Což mě zase vrací k tomu místu na vybrečení. Mám za domem obrovskou louku... sice soukromý pozemek sousedů... Ale oni si stejně nevšimnou, že tam čas od času jsem ... Tam se dá vždycky sednout do trávy, koukat na nebe a přemýšlet... ticho, klid - prostě ráj :)
20.08.2008 12:50:00 | Stepankas
Ta depka jednou přejde, neboj... ale až "jednou", teď je tady, protože k životu a dospívání tak nějak patří. A neboj, rodiče ani nikdo jiný to jako lež chápat nebudou, oni to tvoje "nic" mají prokouknuté a zažité na vlastní kůži. Každý měl ve svém životě nějaké to "nic", které ho dovádělo k bezdůvodným slzám...
17.08.2008 20:35:00 | Gina Rocca