úvaha o práci

Zamysleme se nad tím, co bychom dělali, kdybychom nic dělat nemuseli? Ale to je přece jednoduché prostě bychom nic nedělali, jenom si užívali života, co myslíte?
Jenže otázka zní, kdo by to vydržel dennodenně si užívat? Kdo by vydržel ten nátlak nicnedělání? Kdo by zvládl ze dne na den přestat cokoliv dělat? Přestat uklízet, vařit, pracovat, učit se, dělat každodenní nákupy nebo udržovat pořádek? No kdo, kdo by toho byl schopen? Přece to je část života každého člověka. Vydržet to jeden, dva týdny, by možná někdo zvládl, ale zbytek života si jen užívat, odpočívat a žít si podle svého by někdo zvládl?
Já bych se s kýmkoliv vsadila, že normální člověk by to psychicky a fyzicky nevydržel. Jednoduše buď, by začal něco dělat nebo by mu z toho, jak se říká „Ruplo v bedně“.
Coby to byl za život, přece tomu se říkat život ani nedá! V životě přece každý člověk chce něčeho dosáhnout bez toho, by to ani nešlo. Každý člověk chce něco získat, být v něčem nejlepší, nejžádanější. I když se to hodně lidem zcela nedaří, dosáhnou alespoň část svého snu. A dosáhnout něčeho je práce. Obrovská práce fyzická buď psychická.
Říká se: „Když dosáhneš něčeho velkého, nepočítá se čeho, ale co všechno si proto musel udělat nebo obětovat.“ A myslíte si, že člověk něčeho dosáhne, když si bude jen užívat a nic nedělat?! Já si myslím, že bychom toho přemýšlení o nicnedělání měli radši nechat a vrátit se zpátky do kruté reality.