Život je krutý

Zažila jsem ztrátu někoho blízkého a přesto jsem musela vstát a žít dál. Život nám přináší mnoho okamžiků, smutných okamžiků, po kterých musíme zvednout hlavu, utřít slzy a žít dál. Tohle na životě nemám ráda, uštědřuje nám pořádné lekce. Bolí to. Někteří nad tím jen mávnou rukou a po pár dnech žijí, jako by se nic nestalo. Do této skupiny nepatřím. Zanechalo to ve mně cosi hrozného, co už se asi nikdy nevytratí z mé mysli i duše. Proč je jen život tak krutý? Vím, že umí být i něžný, ale teď, když jsem poznala tu jeho špatnou stránku, náhle se moje radost ze života vytrácí.. Časem se všechno zahojí, říkají to všichni. Nezbývá, než jen věřit,doufat v lepší zítřky a vzpomínat.. Vzpomínky už mi nikdo nevezme, jsou jen moje. Tak tedy já se oklepávám, utírám slzy, co mi jiného zbývá. Jdu, jdu dál, a tak je to správně a jiná možnost není…