Spolubydla

Skoro tři roky tě znám a stejně dlouhou dobu jsme spolu bydlely ve 2+1. Bylo to zvláštní, bydlet s neznámou holkou. Ale pár společných pokeců, pivek, vodek a začal jeden velkej spolubydlící mejdan. Trval dva roky a tři, možná čtyři měsíce. Bylo super vracet se domů, kde jsi byla ty. Věděla jsem, že si mám s kým pokecat, smát se, občas i pobrečet. Chodily jsme na zábavy, diskotéky, jezdily na chaty, akce, slavily společně narozky,...byly to hezký časy. Hodně jsi mě toho naučila. Třeba pít hořkou, smát se, zamilovat si spinning,... ale největší školu života jsi mi připravila až za poslední půl rok. Když jsi začala chodit s klukem, kterej byl krátký čas (ale byl!) mým (a o kterým jsi tvrdila, že se ti nelíbí a že na to kafe s ním chodíš jen proto, abys mu vylila srdíčko jak jsi zamilovaná do někoho jinýho). A to jsi vždycky říkala, že nikdy, ale NIKDY bys nešla do kluka svý kámošky.
Tohle byl ale jen začátek. Pak už se to stupňovalo. Jako byste to dělali mně naschvál. Téměř denní přespávání u nás v bytě (a přitom on bydlí sám ve vlastním..), další lži, další kecy,...
V dubnu mi umřela mamka a ty jsi mi řekla - upřímnou soustrast, kdybys něco potřebovala, cokoliv, jsem tu pro tebe.
KECY
Od té doby jsme spolu téměř nemluvily. A další lži ohledně bydlení, tvýho stěhování, další podrazy,...
Je to 10 dní co už nebydlím ve "svým" bytečku. Když tě potkám na ulici, nemám ani chuť tě pozdravit, tolik jsi mi ublížila. Víš co mě nejvíc štve? Že jsem tě měla ráda a byla jsi prostě kámoška, věřila jsem ti. Ale teď mám pocit, že jsi mi snad lhala od první chvíle. Jsem naivka a nikdy se nepoučím... kolik lidí mě bude ještě muset takhle brutálně zklamat než si začnu dávat bacha a nebudu jim věřit vše co říkají?
Mám pro tebe jeden vzkaz: Na každou svini se vaří voda...