Kdo se nestane fanatikem?
Kdo se nestane fanatikem?
Líbí se mi definice, že se jedná o způsob, jakým umíme zacházet s vlastními ideami a pravdami. Jak důležitý je pro nás postoj k vlastním hodnotám, které nás určují. Nejedná se o materiální hodnoty, ale přesto, co bychom bez nich byli? Pokud naše potřeba udržet si vlastní pravdu jako neotřesitelnou a určující začne dominovat v přístupu k dalšímu poznání, stáváme se fanatikem. Neochotu ke kompromisu vnímáme jako nevyhnutelnou nutnost při prosazování myšlenek a názorů. Kompromis začne být něčím na co prostě nemáme čas. S pocitem nesmiřitelnosti nám roste pocit sebevědomí a vše, co děláme, vychází z našeho svědomí a zápalu pro věc.. Nakonec začneme kritiku svých názorů chápat jako kritiku sebe sama, své osobnosti.
Kdo se fanatikem nestane? Nezáleží příliš na tom, o jaký typ fanatismu se jedná, náboženský, politický, sportovní, hudební..
Jaká je prvořadá vlastnost, která brání fanatickému chování?
Myslím si, že je to empatie, schopnost vcítit se do myšlení a chování druhých. S tím souvisí i určitá dávka představivosti a zvídavosti, která nutí toho dotyčného zajímat se o druhé způsobem, který vychází jednak z pozorování okolí a dále z uvědomění si jak omezené je naše vnímání jednotlivých situací. Potřeba pochopit životní souvislosti prostřednictvím reakcí ostatních lidí, potřeba srovnávat se s ostatními a snaha porozumět nejen jim, ale i sobě a světu vůbec. Tím se pěstují takové přístupy jako je tolerance, soucit, pokora, ale i třeba smysl pro humor.
A s těmito přístupy, troufám si říct, nebudeme mít potřebu naplňovat si život pomocí fanatismu.
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
z hlediska informací jsem si fanatismus osobně definoval jako postoj, který nejde racionálně obhájit. To znamená, že je např. přejatý, vymyšlený, vyčtený, vyposlechnutý atp.
Nicméně je otázka, kolik chování a toho, co nás řekněme dělá lidmi je právě slovy vyjádřitelné...
A tam definice fanatismu naráží až k tomu, jakou máme povahu... Fanatismus je obvykle chápán negativně. Ale já bych to jenom takto neviděl... většina fanatismu nejspíš nedělá ani zlo ani dobro. Někdo může být naopak fanatik dobra (alespoň) teoreticky.
Zcela subjektivně to vede k otázkám typu: jak moc člověk žije v omylu a jak to dokáže zjistit...
bez ohledu tedy jak moc člověk fanatik je, je otázka, jak moc se chce a dokáže vyvinout k lepšímu přístupu ke světu a z té myšlenkové stránky k menší víře v bludy...
17.08.2016 23:10:06 | ewon
myslím že fanatismus nemůže být pozitivní...asi se dá pod jeho vlivem i konat dobro, ale fanatismus je nesvoboda...samozřejmě neuvědomělá
18.08.2016 14:39:40 | sioned
jsem napsal delší text. A pak ho radši smazal. A pak napsal úplně jiný...
To co je v původním textu zmíněno a co jsem řekl bych přehlížel je právě definice fanatismu. Ta moje souvisela s racionalitou daného postoje. Jenomže ty s racionalitou nijak nepracuješ.
Vlastně začínáš (nejspíš přirozeněji) s tím, že každý vlastně má nějaký názor (jedno jestli racionální či ne) a ten prosazuje a často i s tím, že dojde do konfliktu s jinými. To je tvůj výchozí bod. Když to vezmu z tohoto úhlu pohledu tak tam konflikt nejspíš stále bude... Ideálně se strany pochopí, protože si porozumí (?) nebo zvítězí ten racionálnější (?). Prakticky to ale často bude končit nedorozuměním či útokem.
Teoreticky jde v takovém modelu, jestli strany konfliktu mají společný zájem. Protože pokud mají, je problém skutečně nedorozuměním, nebo maximálně rozdílným názorem na volbu prostředků. (potřebujeme jít na koupit, ale jeden chce jet tramvají, druhý autem...). Větší problém ovšem je, pokud se liší ten prvotní zájem. Lze kompromisem sladit zájem? Lze racionálně rozhodnout čí zájem je přednější? Pak je tu otázka autority... Z tohoto pohledu je "fanatismus" startovní čárou celé řady společenských a lidských problémů.
25.08.2016 10:00:20 | ewon
No myslela jsem člověk jako lidstvo, jako třeba další pokus evolučního vývoje člověka nebo ...takový sociologický experiment- vzorek populace žijící odloučeně od civilizace, ale nejde možná ani o technický vývoj, spíš filozofický a společenský. Ve vesmíru, v přírodě, v lidské společnosti, v našem životě se vše vyvíjí a přitom vlastně v různě časově dlouhých cyklech opakuje, ale to už se asi dostávám někam jinam:-)
31.08.2008 20:16:00 | sioned
Vím, že je to extrém, s těmi převzatými myšlenkami, nakonec bez přístupu ke vzdělání a možnosti porovnávání již známých vědomostí, by člověk stejně dospěl k podobnému...nebo ne?
Rozhodně nemyslím, že je marné se o cokoliv se pokoušet.:-)
27.08.2008 16:08:00 | sioned
pro Dharmabyho: Relativní, jasně všechno je relativní, nevím, zda si fanatik dokáže přiznat nebo uvědomit, že takový je.:-)
Ale napadá mě, že fanatik je trochu pejorativní označení, ostatní tak mohou nazvat někoho, komu nedokážou přesvědčivě oponovat, kdo je ubije argumenty, komu nerozumí...
Každý má tu hranici pro fanatismus nastavenou jinde, ale třeba pro mě je podezřelé, pokud někdo v zápalu vlastního řečnění nepustí druhého téměř ke slovu a přestává naslouchat, případně se rozčílí..
27.08.2008 09:08:00 | sioned
pro Sioraka: Kolik našich vlastních myšlenek je opravdu původních? Co dokážeme vymyslet aniž by to již někde někým nebylo vysloveno? Myslím, že převzaté a případně námi přizpůsobené názory druhých oprávněně pokládáme za vlastní myšlenky. Ale samozřejmě máš pravdu, čím více jsou ty názory cizí a zaštítěné nějakou mocí, tím spíš jsou pro toho, kdo si sám moc nevěří a potřebuje posílit svoje sebevědomí neotřesitelnější a připustit si, že mýlit se je přirozené je pak už neúnosné...
27.08.2008 08:59:00 | sioned
to je hrozně křehká hranice a vše je dáno pohledem jedince, tudíž ryze relativní
Co je pro někoho fanatismus nemusí být nutně fanatické pro druhého. Také jsem občas osočován v rodině z fanatismu a to jen proto, že vnímám svět a jeho smysl jinak než ostatní. Já to tak ale nevnímám. Tak jsem fanatik nebo ne? ;)
A co třeba takový fanatický empatik ;)
Moc hezky napsáno ;)
27.08.2008 07:53:00 | Dao de