Lze žít život bez ohledu na ostatní?

Velice zajímavá otázka, neboť má dvě strany, jako rub a líc. Z toho plyne, že existují obě možnosti, ale co máme radši? Co je praktičtější? Co se nosí a užívá na veřejnosti? Z jednoho pohledu chceme žít, nedívat se kolem sebe, na ostatní, kteří nás brzdí v našem rozvoji. Chceme si užívat- žít naplno a na nikoho a na nic se neohlížet. Ale tímto způsobem bychom se asi moc daleko nedostali. V dnešní době potřebujeme k celkovému úspěchu a světopoznání lidi- rodiče, sourozence, přátelé, ale i profesory a učitele. Myslíte, že tyto osoby můžeme klidně vynechat? Že se bez nich obejdeme? Budiž! Můžeme i to připustit, můžeme být natolik pilní a pracovití, že svého vysněného cíle docílíme, ale za jakou cenu? Co s tím vším, když si nebudeme mít s kým promluvit, prodiskutovat nebo dokonce poradit či pomoct? Připusťme si i druhou možnost, pohled z druhé strany. Není snad lepší být obklopen svými blízkými a přáteli, kteří jsou nám vždy nápomocni a být při tom pilný a stát si za svým cílem? Ale i to má své chyby a nevýhody. Rady ostatních nás mohou natolik ovlivnit, až se nám to nemusí líbit a můžeme dojít k úplně jinému cíli, než jsme před tím měli na mysli. Ale taky nesmíme zapomenout, že každý máme svou vlastní osobnost s velkým O, kterou si klademe za vzor. Ať je to jeden z rodičů, přátel, vyučujících nebo celebrita či dávný panovník nebo vynálezce. Snažíme se jí napodobit až dokonce překonat, být lepší! Že každý svou osobnost nemá? Jistě, když se z počátku zamyslíte, nikdo vás nenapadne, ale máte ji. Nemusíte ji uctívat, stejně mluvit, oblékat se, či gestikulovat, ale máte ji. Máte stejné cíle, stejnou motivaci a to hlavní, cíl o překonání svých i jiných možností. A když to vezmeme i z té praktičtější stránky, každý člověk má své potřeby, které si neustále a donekonečna plní. Má vyšší a vyšší cíle a za nimi si jde. Také ale nesmíme pozapomenout na to, že každý člověk má jiné potřeby, jinou kvalitu života a svých možností.