Vyznávat nebo nevyznávat aneb svět se zbláznil!!!

Kupte si kterýkoli časopis pro mládež a najdete v něm několik informací o různých hudebních stylech. Dokonce i v některých seriózních novinách se již objevují články na toto téma. Díky tomu si každý mladý člověk může vybrat z mnoha stylů, pokud by chtěl nějaký vyznávat. Od hip-hopu, před disco až po dneska hodně moderní emo. Je ale vůbec bezpečné vyznávat nějaký styl?

Určitě jste si všimli, jak se te´d všude mluví o asi nejpopulárnějším stylu a to emo. Všude se objevují články týkající se ema, ať už jsou dobré nebo špatné. Všichni o tomto stylu mluví jako o nějaké nové vlně, která k nám přišla a přitom tomu tak vůbec není. Většina těchto stylů existuje už celkem dlouho, ale vždy se musí najít nějaká osoba, která to bude šířit dál. Nějaká osoba, která bude vzorem pro další a další lidi. A tohle přesně se týká ema. Stačí jedna kapela, která hraje emo hudbu a najednou je všude plno malých, černých „dětí". Když to řeknu jinak - plno pozérů. Ty děti jsem se napsala záměrně z toho důvodu, že většina „emařů" jsou děti okolo dvanácti třinácti let, kteří ani pomalu nevědí, co je to emo, ale vědí, že je moderní a tak si začnou oblíkat černou barvu, malovat černě oči, nabarví si hlavu na černo a nechají si narůst patku. Jenže stačí dva měsíce, přijde jinej styl, emo už není moderní a tak se zase začnou měnit. Oblečení vymění snadno, oči taky odlíčí, ale černé barvy na hlavě nebo třeba piercingů, které si nechaly udělat pouze z toho důvodu, aby působili ještě o trochu víc „depkařky" se zbavují hodně těžce a tak najednou litují, že se k emu vůbec přidali. A přesně tyhle lidi nesnášejí ti „pravý emaři" Lidi, kteří vyznávali styl ještě dávno předtím, než se z něj stal módní hit. Zrovna tak je taky strašě rozčilují články, kterých je víc a víc o tom, že emo škodí. V časopisech jsem objevila například takovéto titulky: „Opravdu emo zabíjí?", „Rodiče, hlídejte své děti" a další, přičemž se všechny týkaly jednoho tématu: Emo zabíjí. Byli o lidech, kteří vyznávali emo a pak spáchali sebevraždu nebo něco podobného. Nad tím vyznavači ema skoro brečí, ne proto, že by byli až tak psychicky labilní, ale spíše z toho důvodu, že jim nejde do hlavy, proč zrovna emo by měl být styl, který zabíjí, když denně spáchá sebevraždu několik lidí a jen jeden z mála je vyznavač ema; odpůrci ema se nad těmito články smějí a trousí piznámky typu: ,,No jo emaři, jsou to depkaři." a tzv. Normální lidi, teda lidi, kteří nejsou ani úplným odpůrcem ani vyznavčem nad tím jenom zakroutí hlavou.

Zrovna tak styl, který je třeba úplným opakem ema a nikdy byste neřekli, že i jeho vyznavači to nemají jednoduché, a to hip-hop je na tom taky dost „špatně". Dřív nikdo neodsuzoval lidi jen proto, jakou poslouchají hudbu nebo jak se oblékají, ale dneska je tomu jinak. Ale v dnešní době se to v hip-hopu týká více než hudby spíše toho oblékání. Široké kalhoty, triko XXL, čepice s rovným kšiltem a velký dolar na krku, co může být drsnější? Přesně tohle si myslí pozéři v hip-hopu. A přesto, že je hip-hop pořád víc akceptovanější než třeba emo i on má své velké nepřátele a těmi jsou...

...Technaři. Tyhle dva styly totiž nejdou vůbec dohromady a kdo ví, kdo tomu tak chtěl, ale dokonce ani vyznavači těchto dvou stylů se nesnesou dohromady. Kdo by chtěl, aby spolu byli pět minut v jedné místnosti, může skoro na jisto očekávat, že z toho vznikne technařský hip-hop masakr. Ale opět se tohle děje hlavně v případě, že jde o hodně mladý vyznavači nebo dokonce pozéry, kteří vlastně nevědí, co by měli v tu chvíli dělat. Bít nebo nebít? Co by v tuhle chvíli udělal třeba Eminem? A tak se rozhodnou rázně zakročit s myšlenkou: „Aspoň budu trochu víc drsnej." Ale pokud jde o starší vyznavači, kteří hip.hopem opravdu žijou, může se stát, že až za těch pět minut otevřete dveře do oné místnosti, naleznete je tam v družném hovoru. Ale ve většině případů jakmile vás spatří, začnou zase tvrdě hrát, jak se tihle dva lidi prostě v žádném případě nesnesou.

A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Protože třeba ani tzv. „diskanti" to nemají jednoduché. Ale to asi všichni dobře víte. Mně spíš hlodá v hlavě myšlenka - je vůbec dobře vyznávat v dnešní době nějaký styl? Neměli bychom se už skoro bát i život kvůli tomu, že posloucháme jinou hudbu než ostatní? Nemyslím tím teď emo, ale třeba jedna holčina, nevím z jaké země zemřela proto, že byla fanynkou Tokio Hotel. A stačilo k tomu málo - tričko s názvem skupiny. Potkala nesprávné lidi, kteří jí umlátili. Je tohle vůbec normální? Mám pocit, že se svět fakticky zbláznil! To aby se člověk bál, že za chvíli začnou proti sobě „bojovat" páníčci psů s paníčky koček. Je to normální?