jen pocit

Tak tu stojím.. těšila jsem se na dnešní den a byl tak zvláštní. Pomíjivost touhy a střet s realitou, že?
To, kdo jsem a jak mluvím, je tak odlišné, musí být, až k tomu dojdeš, tedy zda, pochopíš.
Mám ráda východ slunce, protože nemrzne a já mohu jít ven, "jen tak".
V autě si tak pozpěvuji a vím, jak moc je hezký den.
Je, pak tě potkám, tedy přijedeš pro mě, je večer, je teplo a já si tak říkám, co..
Mám ráda ticho v autě stejně jako živý rozhovor., ale dnes jsme ticho, protože já přemýšlím a ty se divíš .
Pak práce, tolik slov, tolik plánů , bavíme se.
A já?
Dívám se na tebe, pozoruji, jak do mě dloubáš, jak mě zkoumáš.
Jsi, několikrát jsem odešla a zůstávám. Jsi, pro mě jsi tím člověkem, kterého mám ráda, kterého respektuji, obdivuji a přesto..
Proč jsou dny, kdy neladím?
Proč jsou chvíle, které nechápeš?
Byly chvíle, kdy se lidé nejdou víc přiblížit. Mají dojem dokonalosti, kterou já nemám ráda, protože zavazuje a není nad ní. A v nedokonalosti se bojíme toho , co přijde. Ale nepřijde nic, co bychom neznali. Přesto se bojíme, bojíme se všedností? A co jsou všednosti? Všednosti vnímám , mám je vlastně i ráda, protože nemusím objevovat, protože jsem ve známém. Vím jak se usmíváš a vím , jak se mračíš. Znám tvé vrásky z nedočkavosti a znám tvé rozzářené oči nadšeností. Přesto to neumím denně plnit.
A já dnes neumím asi napsat nic, co dát. Jen mám hlavu plnou a srdce také a jen tu tak sedím. A dívám se.
Přemýšlím o své zranitelnosti, která není vidět, ale přesto dýchá. Přemýšlím o své arogantnosti, která není, ale chová se tak. Přemýšlím kam, co, jak, aby jsi se cítil a zůstal. Pracoval se mnou.
S hlavou skloněnou..
Ne nikoli, já přece hlavu neskláním, jen z úcty.
Vážím si tě, jako člověka, jako chlapa i jako spolupracovníka. A trvalo mi to, tě rozeznat. Ani dnes to úplně neumím.
Ano jsem komplikovaná a nikdy mi nepovíš kde. Já vím, jak jednoduché je slovo nevím.
Přesto, kdybys ses..ale proč. Rozmazlujme se v maličkostech a odvíjejme své příběhy s dobrými konci, protože špatné konce existují jen na konci.Na tom konci, kde již nezvládneme nic, ani ctít.
Líto , je mi líto chvil, které zřejmě zmaříme svou nedokonalostí a svou vztahovačností. A přesto pochopme a pokračujme v těch příbězích. Získáme tím víc.
Bojím se zda odejdeš, ale.. přesto věřím , že zůstaneš s ní, s tou, co ti komplikuje život a nutí tě ke spoustě věcí, protože bez těch snů, bys žil, ale ona by ti chyběla. Já vím..
Až mě příště potkáš, budu stejná a ty budeš rád, protože jsem sice někdy protivná , ale jinak jsem přeci víla kouzelná. Přeji si to tak a také si přeji , aby jsi mi to chvilku plnil. Tedy ..víš ne?
Obdivuji a ctím si svých přátel a děkuji, že jsou a nebýt tak individuální, jistě bych řekla víc.
Mám tě ráda.