Já

Já. Ta holka, co se ráda směje a přitom často brečí. Ta, co by si ráda občas jen tak zařvala, popřípadě něco rozmlátila, ale radši to všechno dusí v sobě (teda do doby, kdy to vybuchne, ale nebojte, není to často). Ta, která má docela smůlu, a to hlavně na jaře (potom taky na podzim a v zimě a léto vyjde taky málokdy…a kromě té smůly má ještě velkej zadek…blbá kombinace). Ta, která věří, že všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu, čímž si určité věci značně (nebo aspoň do jisté míry) usnadňuje. Ta, která si neustále namlouvá, že neštěstí ve hře přináší štěstí v lásce a dokáže si pak vsugerovat tolik věcí, že už ani sama neví, co je a co není pravda. Ta holka, která by bez muziky nepřežila jediný den a beze snů jedinou noc. Ta, která ví, že zlobivý holky se maj na světě líp a přitom se podle toho neřídí a snaží se být ta hodná a chovat správně. Ta zbabělá a nerozhodná slečna, co se pořád něčeho bojí a spousta věcí jí pak protéká mezi prsty. Ta, která ví, že má hodně chyb, ale nic proti nim nedělá a taky ví, že nadpřirozené jevy neexistují a tím pádem nikdo není neviditelný. Ví to a stejně často věří, že ona neviditelná je (ono je možná jednodušší, když si jí nikdo nevšimne, aspoň jí nemůže ublížit, že). Ta slečna, která neumí a nechce být sama, ale ať se snaží, jak chce, dopadne to vždycky stejně. (Blbě a to dost brzy.) Ta, která pořád na něco čeká a nikdy není spokojená. Ta, co se navenek snaží tvářit vesele a pak si vždycky uvědomí, že už dlouho není všechno ideální a propadá pak svým nesmyslným a nicneřešícím depresím. Ta holka, která si hezký věci radši nepřipouští, protože se bojí, že nejsou reálný a připadá jí snažší tomu nevěřit, než se pak z toho dlouze dostávat. (Na druhou stranu, když si jimi začne být konečně jistá a uvěří, že teď už bude dobře, dostane většinou studenou sprchu…něco na tom asi bude). Ta, co žije představami a sny, když zrovna realita není růžová. Ta neuvěřitelně upovídaná slečna, která si ale dost důležitých věcí nechává pro sebe, protože buď neví, jak to říct, nebo se bojí, popřípadě stydí (ano, i to se jí stává). Ta, která ráda plánuje, ale přitom se bojí, že plány nevyjdou…Zkrátka a dobře…já…