Řekni mi pravdu

Vše začalo tak nevinně a krásně.Prostá slova…věděla jsem od samého začátku nebo nevěděla,ale tušila,že je to vše taková hloupá past.Past ve které jsem už téměř byla,stačilo pouze zatáhnout,abych tam byla napevno.Chtěla jsem znovu aspoň jednou v životě pocítit ten pocit volnosti a svobody.Ale napevno jsem věděla,že to,co se má stát,tomu neuniknu.
Po dvou měsících jsem věděla na 99%,že je to hra.HRA,z které není úniku.Stále jsem doufala v zázrak a snažila se dozvědět více o jednom jméně,které hrálo v té hře hlavní roli.To jméno mi lhalo ve všem.
Mě den od dne pohlcoval známý strach,který byl něčím výjimečný od těch všech obav,co jsme zažila kdy předtím.Možná,protože v téhle obavě hrála roli pravda.Chtěla jsem ji vlastně znát?Proč jsem tolik provokovala svůj osud?Ze strachu či z hrdosti?Sama nevím.
Musela jsem hrát dvojroli.Spokojené žákyně ve škole,spolužačky,dcery,vnučky,neteře,kamarádky.Ale ve mně byl zmatek a strach,který jsem si mohla přiznat jen v soukromí.
Dělala jsem hrozné věci,které bych nejraději vymazala ze své mysli,ze života, z mých hříchů.Nešlo to.Jsem si jistá,že za tu dobu,co to vše trvalo,to byly asi 3 měsíce jsem vyspěla dostatečně,abych si mohla udělat obrázek o životě.
Asi se ptáte o co vlastně šlo?Byli v tom pravdivém příběhu čtyři postavy.Dívka,chlapec,psychopat a nejlepší kamarád.¨
Chlapec začal dívce přiznávat své sympatie,dívka si našla svého nejlepšího kamaráda.Po nějaký době,co trochu začala odhalovat pravdu o tom chlapci ji začal psát psychopat,že ji ublíží,když nesplní jeho požadavky.Dívka o tom řekla chlapci a nejlepšímu kamarádovi.
Vše trvalo asi čtyři týdny=měsíc.Pak chlapec zjistil jeho totožnost a pohrozil mu.A on přestal.
Dívka hledala dále o tom chlapci a zjistila,že ji lhal o svém vzdělání,o svém domově možná i o jeho citech.
CO si má myslet?A jak mu to má říct(
tu svou obavu)?