Zrada bolí...

To není možný. Vždyť já jí věřila a měla jí za nejlepšího člověka na světě. Hodnou, milou, tichou a hlavně nezákeřnou. Nemůžu snad nikdy pochopit důvod, proč to udělala. Je to tak nefér. Nefér vůči mně, ostatním i celému světu. Nikdy by mě nenapadlo, že může spáchat takovou ohavnost jako je podvod či nevěra vůči mně. Má vlastní kamarádka, kterou jsem měla za vzorově slušného člověka. Za osobu světem nezkaženou. Hrát si na neviňátko a hrát to na celé kolo. Ale ono se jí to jednou vrátí – boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Ta podlost přetéká přes okraj mého talíře a vylévá se mi do klína. Tak to bolí, pálí a je to k nevydržení. Hlava se mi snad rozskočí. Proč? Proč zrovna já? Mám být optimista, když se mi znovu a znovu ve své vlastní vidině vrací ta její zloba a neoprávněnost vůči mně? Je naprosto odporné být s ní dnes zajedno. Jak se mohu snížit. Nesnížím. Budu optimista do posledního doušku. Zrada sice bolí, ale láska hřeje a léčí. Zamilovanost je přeci nádherný pocit. Tato zlá vzpomínka sice nezmizí, ale zahladí jí láska, kterou zrovna prožívám. Dnes jsem ráda, že se to stalo. A pro příště vím, jak a proč jsem narazila. Není dobré se pomstít, je dobré ale člověku ukázat, jak ses cítil v době zrady. :) Co mě nezabije, to mě posílí.