A co duše?

Dnes jsem byla na procházce v přírodě, sledovala jsem Slunce občas se objevující mezi mraky, proud vody v řece, šustění listů na stromech ve větru...a najednou stejně jako voda v řece začaly plynout moje myšlenky. Myslím, že snad každý člověk je někdy v tom zvláštím rozpoložení kdy cítí nutkání jít do přírody a kochat se jejími krásami, nebo se nechat uchvátit povedenými lidskými díly - může to být obraz, píseň, sochařské dílo, prostě vše na čem se uplatní lidská kreativita a v čem člověk jako jedinečné individuum nechá otisk své duše, takový vlastní nezaměnitelný a neopakovatelný "podpis".
Zamyslela jsem se nad tím, proč takovéto rozpoložení v člověku vlastně nastává a co mu přinese, jestliže si na sebe udělá čas a své touze vyhoví.
Člověk, pozorující přírodní krásy a kochající se jimi v nich postupem času začíná nalézat sám sebe, například vidí-li tok řeky, který se neustále mění, připomíná mu to vlastní život, začne sám v sobě rozebírat události dávno minulé i nedávno prožité, zpracovává je v sobě a nalézá vnitřní klid a mír, kterého jinak v rušných všedních dnech nenalezne. Nebo, dívá-li se na dílo lidských rukou, například krásný obraz nebo sochu, dochází u něj k obohacení jeho nitra, neboť přijme poselství, které člověk, jež toto dílo vytvořil, chtěl dát celému světu, stává se tak moudřejší a vyrovnanější, lépe snáší zátěž a zlepší se i jeho fyzický stav, neboť naše duše a tělo jsou za našeho života spojené nádoby.
Naopak, nedopřeje-li si člověk takovou vnitřní očistu a obohacení, dochází u něho k nahromadění nezpracovaných zážitků, nedostatku podnětů a nových impulsů k rozvoji, jeho duše strádá a s ní pochopitelně i tělo (může se to projevit až takzvaně psychosomatickými onemocněními například žaludeční vředy nebo vysoký krevní tlak se všemi jejich následky) a jeho vztahy s ostatními lidmi, což dále naruší jeho psychický stav a dochází k vytvoření bludného kruhu z něhož se jen těžko uniká.
Jindy člověk ve snaze ulevit duši od zátěže a dát jí nové podněty uchýlí se k alkoholu, špatným návykům a drogám, což často vede do záhuby.
Jako je každý člověk jiný, tak jsou jiné i podněty, které na člověka takto působí, proto by si každý z nás měl najít vlastní způsob vedoucí k uspokojování této potřeby duše a třeba jej během života i několikrát změnit (člověk jako osobnost se neustále vyvíjí, co nám vyhovovalo před rokem, nemusí být ideální dnes, platí to nejen v období dospívání) abychom zabránili negativním dopadům této nežádoucí duševní zátěže a dosáhli vnitřního míru a klidu a stali se tak šťastnějšími lidmi.