Osamělost

Mít ženu (holku) je přirozenou mužskou potřebou, extrémně silnou zejména v patnáctém až osmnáctém roku života. Jenže co když tato potřeba zůstane nenaplněna? V tom případě osamělému a zdrcenému jedinci zbývá jediné řešení - Tuto potřebu jakkoliv potlačovat. U mě se nejlépe osvědčilo THC a lehčí forma antidepresiv. Asi je to divné, ale je to tak. Tak normální a samozřejmý pocit, jako je potřeba lidského kontaktu, musím potlačovat látkami tlumícími psychiku. Dávky je třeba po čase zvyšovat, vypadá to tedy, že se kvůli pocitům osamělosti jednou ufetuji. Vlastně je ale pravda, že řešení se nabízí víc. Pořád taky můžu jít za kurvou. Stále si ale říkám, jestli to mám zapotřebí. Jestli na tom jsem vážně tak špatně. Jestli by mi to dalo to co chci, a neposlalo mě to do ještě větších sraček. Nechápu kde se stala chyba. Proč když nejsem žádná zrůda, musím v osmnácti přemýšlet nad tím, jestli využiji erotických služeb? Proč každá holka v mém dosahu je tak strašně nedosažitelná? Nejsem stydlivý, už hodněkrát jsem byl s děvčaty z netu a dokonce jsem i párkrát nějaké normálně oslovil. Ale co pak dál? Dál nic. Neměl jsem si s nimi co říct a ony co se mnou. A když náhodou nějaké souznění bylo, krachlo to tak jako tak. Nikdy nepochopím, a vždy budu závidět lidem, co dokážou někde v klubu jen tak oslovit holku, co se jim líbí, a pak s ní strávit celý večer a mít pořád o čem mluvit a nepřipadat si odcizeně. I když jsem nějakou párkrát oslovil, stejně je strašně těžké udělat to znovu. Hlavně vím, že i kdybych to udělal, k ničemu by to nevedlo. Dívka by mě s nezájmem poslouchala anebo se na něco vymluvila anebo si mě prostě nevšímala. Musí ze mě vyzařovat něco velmi negativního, když je tak odpuzuji.Jednou se toho prokletí zbavím a půjdu za kurvou...Jednou.