jen..

Znám tě tolik let, dodnes vidím a slyším tu holku, co bylo všude moc. Moc mluvila, vlasy natolik červené , že byla nepřehlédnutelná. Tvůj hlas je zvonivý, zvoní mi v uších už tak dlouho.
Pamatuji na naše dlouhé telefony. Mluvily jsme spolu o všem, ze začátku o mé práci, kde jsem ti pomáhala, později jsme se natolik zamotaly do sebe, že jsme mluvili o všem.
Miluji ty hovory, kdy si otevřeme naše bílé víno, sedneme ke krbu a ...
Umíme se tak smát, že si ostatní myslí , že jsme blázni. Ani netuší, že se nepletou.
Umíme plakat, tak, že se zastaví svět.Prošly jsme tvou nemocí stejně smutně jako se teď řehtáme kladným výsledkům. Jak moc si uvědomujeme vymezený čas.Společně se proplétáme v těch našich snech a touhách stejně jako realitou, kterou neovlivníme.Známe své sny a svá přání stejně jako věci, které si nepřipouštíme.
Jsi, jsi moje kamarádka , která.. je průsvitná jako papír a bojovná jako lev.
Pracujeme spolu.. odkrýváme tím jiné prostory. Já býk, který běží hlavou proti zdi a pak zírá a ty osobnost náročná, která občas přehlíží detaily, které napoví.
Každá jsme ve své ulitě, kdy občas neslyšíme klepání.. bohužel.
Jsi člověk, který nemaže med kolem pusy, vždy jsem to věděla, ale toleranci se bráníš.
Já jsem snílek, který buší hlavou do zdi do krve a vnímá to kolem. Překvapivě a udiveně.
Nemáš se ráda a já se ptám proč?
Svou nespokojeností bolíš mě a bodáš kolem.
Říci nedělej to je snadné, ale pochopení je bolestivější.
Zanechme za sebou své nároky, protože jsme jiné. Jen se respektujme. Podívejme se na sebe a uvědomme si..
Já neutíkám, ale ty jsi bojovná díky své nemoci, díky svým snům, které obdivuji, ale nejsem stroj.Pak jen sedím a pláču, protože mluvit nepomáhá, možná i proto, že ten druhý nevnímá.
Jsi pro mě stálým detailem, který někdy bolí tak moc. Uvědomuji si strach z času ale i hodnotu stejného.
Umím číst v tvých očích a znám tvou tvář . Klíčuji tě a jsem záchytným bodem v tvém strachu a tápání.
Přeji si ať se přestaneš bolet a budu první, kdo to zachytí a všimne si toho. Ocení to. A já vím..díky své záludnosti máš dojem, jak to mám lehké. Kdo ví. O sobě ti mluvit nechci.
Ale... pochop jen, blízkost si nikdy nikdo nevynutí, přichází bez vyzvání a s údivem. Překvapí a položí k zemi. Zastíní to okolo a nevyprchá. Kdo ví , kdo za ni zodpovídá. Jen ji respektuj s ním.
Jsi moje třešnička na dortu, kterou obdivuji, miluji, respektuji a ctím.
Smekám nad tvou odvahou, odhodlaností, brutálností, láskou a rozvahou.
Nezlob se.