Zbytky pocitu a myšlenek

Tohle je totální zmatení, jako zatmění... Něco se změnilo, ve mně... Já ani nevím proč, ale teď... poslední dobou se hrozně nesnáším. Za všechno co dělám, za to, jak je to mezi náma... Copak jsem někdy chtěl, abys mi byla tak vzdálená? I když to tak vypadalo, tak nechtěl. Nikdy! Bože ztrácím se ti ze života! Už nejsem tak blízko, jak bych měl, cítím to, je to hrozný... Dřív jsem mohl přesně nahlédnout do toho, co cítíš, odhalila jsi mi svou duši i srdce, jenže nyní je všechno nejisté a oba nás to vyčerpává... Mohl bych o tom napsat tisíce slov a nic by se nevyřešilo, děsivé! Proto jsou tahle slova tak trochu na nic!..bez tebe Jenže já nevím co ti říct lásko... Chtěl bych cítit všechno jinak, ale ta bolest mě nutí to vidět takhle... Nemám víru, že bys byla šťastná díky mě... Odpusť poslední dobou mám ze sebe pocit, že jsem prostě... skončil... že bych se měl jít zakopat někam pod zem, kde by kvůli mně neštěkl ani pes. A ten pocit mě ubíjí...ani nevím, kde se vzal, ale přijdu si totálně vyčerpaný a prázdný... Říkáš, že nejsi důvod žít, ale co tedy... Já? Jak směšné, sám se na sebe nemůžu podívat... To ty jsi mě naplňovala... Budeš mi ještě plnit srdce? Čím víc jsem bez tebe, bez tvojí lásky, tím je to se mnou horší, je to jako bych se smiřoval s tím, že tu pro mě nebudeš, s tím, že už mě nemiluješ, že je konec...Říkáš, že jsem dobrý, jenže já se teď cítím jinak... doopravdy jinak... připadám si jako největší problém... prostě je mi na nic.. nevěřím, že zmůžu ještě něco dobrýho...dřív jsem věřil, že to dokážu s tebou...že si pomůžeme společně a dostanem se z toho..ale něco je jinak... už nevěřím...sobě...už ne... zůstanu alespoň otevřený, ať znáš moje pocity...budu se snažit,až do konce...protože já bych si přál totéž, vědět, co cítíš...snad nám to oběma pomůže a neuškodí... a kdy mi dovolíš tě milovat..když ucítím, že o to stojíš... tak budu a moc a když ucítím opak... tak půjdu, protože se nemůžeme takhle trápit...