Odcházíš

Zatraceně, já vím, že bych to neměl psát, ne sem, protože si to můžeš přečíst, ty...a já nemám tě co ovlivňovat, ne teď, mám tě nechat být, jenže já to v sobě už neudržím, užírá mě to každou chvílí...nemám to komu říct, když nejsi... A když tu jsi.. nesmím být s tebou...když odcházíš beze slova... bože raději už mě v tom nedus...jsou to dva dny...ale mně to přijde neúnosné..dlouhý jako měsíc....tohle nezvládám... je mi zle, prosím pokud chceš odejít, není důvod to protahovat, tolik mi chybíš, ale cítím že je něco špatně...ty ..vzdaluješ se.. a já jenom sedím nečinně koukám a mám pocit, že ať moje slova budou jakákoliv..ať to, co k tobě cítím je sebesilnější, tak je to nezvratné... odcházíš? Každý den..je šílenější, než ten předtím a to něco vratkého, co mě drželo pohromadě se rychle rozpadá. Prosím...ať jsou tvoje city ke mně jakékoliv...dej mi je najevo. Než se z toho zblázním...