Nejsem prázdný..jsem plný tebe

Proklínám se za to, co jsem, co jsem udělal špatně? Proč jsem to já? Už nechci cítit žádnou lásku, nechci cítit nic, prázdnota mě naplní a pak už nebude nic... nebudu psát žádný ubohý úvahy nebo básničky o tom, jak mě něco trápí, protože už mě nic trápit nebude.. bude to nesmírně úžasný život, vlastně v podstatě už je.. ubožák bez srdce, nicka bez života, jenom další troska mezi troskami, která slepě živoří...proč? No to už mi bude jedno.. není to jedno už teď? ... Vzdáváš to se mnou ..odcházíš, abych byl šťastný.. Marně ti řikat, že je štěstí být s tebou... cítím to z tebe, nedokážeš to pochopit, nechápeš už vůbec nic.. A tak si dám hořkej lok tohohle hnusnýho pití, aby mě bolela hlava ještě víc... a vychutnám si tohle utápení se v nicotě... Mohla by sis vzpomenout na ty hezký chvíle, co jsme prožili? Něco to přeci znamenalo ne? .... Tolik to znamenalo a všechno, co jsem si přál je abych ti jich mohl dát mnohem víc, pořád si pamatuju poslední polibky, co jsme si dali... byl jsem šťastný... Ano! je to pravda někdy jsem pochyboval..., byl jsem smutný protože ty sis prošla obrovskou bolestí a mě hrozně bolí, když něco bolí tebe.. I když to zakrýváš úsměvy, znám tě...vím, když tě neco souží... Opravdu po tom všem odcházíš, když jsi mi dala přivonět k radosti...dala mi naději, že ještě všechno není ztraceno... že spolu máme šanci.. Tolik jsem se snažil dávat ti najevo lásku a... být s tebou...což bylo spíš sobecký...ale mám pocit, že moje slova už nemají význam...stejně tak jako láska co k tobě chovám v srdci...já vím, je to srdce zničené, plné bolesti, já sám v tomhle světě nic neznamenám...jediná pro kterou jsem někým byl jsi byla ty....ale stejně jsou v něm i hezký city..city k tobě..a ty chceš, abych na to všechno zapomněl, abych tě smazal, ne už ne! Nikdy! Já už se nesmířím...ne.. vidím, že osud mi přiřkl samotu... A víš ty máš pravdu lásko... to co mi děláš bolí...tohle odloučení...tohle... "už mě nemiluj" bolí to..trápí mě to... Ale miluju tě...cítím to..cítím a do konce cítit budu... Tolikrát se chovám chladně...ale všechno, co bych si přál je dotýkat se znovu tvých tváří...hladit tě a objímat... do háje.. A jak vidíš...nemám to komu říct...nemám nikoho jsem zatraceně sám...a nehodlám o tebe přijít z důvodu toho, že si myslíš, že mi ubližuješ....jenom jestli je v tom něco víc...pak se to dá...chápat.. už mě nechceš? miluju tě...ať se cítíš jakkoliv..tak tě miluju...už to nejde dál, ne takhle, chtěl bych toho moc vědět... prosím odpověz.. trápíš se teď míň? už mě nechceš? je to tak dobře?... prostě mi řekni.. jestli jsi teď š%tastnější, protože, když jsem s tebou mluvil naposled...jsem cítil samou lásku ke mně:'(