Početí šipka předání genetické informace šipka smrt

Několikrát jsem se přistihl u toho, většinou když jsem bezduše, a přitom zaujatě, pozoroval nějaké zvíře, že přemýšlím, co bych dělal, kdy bych byl jím. Upřímně, litoval jsem se v oné vidině, neboť mně připadalo, že nemá smysl žít život, ve kterém je vaším jediným cílem zrodit potomka či předat geny dříve, nežli zemřete. Samozřejmě, byl jsem si vědom, že zvířata nejsou žádné neživé věci, že mají city, hrají si či spolu komunikují, ale přesto se mi zdálo, že to jsou jen nepatrné střípky vně nekonečné skelné tabuli, ve věčném boji o zachování svého druhu. Bylo mi všech těch zvířat líto, která se narodila a ihned musela bojovat o svůj krk a během toho také o krk svého rodu, přičemž je konci čekala nemilosrdná smrt. Litoval jsem jejich strastiplný a bezdůvodný život. Neboť proč žít, když je vaším cílem přivést na svět mláďata, která ovšem budou mít stanovený úplně stejný cíl? Vzniká tak nekonečný bezdůvodný řetezec existencí.
Nabízela se mi pak ale jedna otázka. Není náš život přeci jen to stejné? Není naším hlavním cílem vychovat mláďata, své děti, kteří se budou řídit stejným pravidlem? Není přeci náš život jen běh, kde startem je početí a koncem smrt, během kterého bojujeme pouze o své přežití, o zachování svého druhu, rodiny, genetické informace sebe samotného? Zdálo by se, že výplní lidského života je osobní kariéra, rozvoj osobnosti a také, v neposlední řadě, zábava. Ale není-liž opak pravdou? Jakmile totiž dosáhnete cíle, myšleno smrti, vaše kariéra, osobnost i zážitky a vzpomínky se vypaří a z vás nezbyde ani stín. Hlavním cíle tudíž je předání svého já, abyste aspoň zpola žili dále, abyste nechali dále plynout váš druh, váš rod. To si mnoho lidí neuvědomuje, zábava, vzdělání, hádky a pře, mezilidské vztahy( ne milostné), politika, kultura a sport nejsou důležité, je to jen nepodstatná výplň, vítr, který vás objímá během závodu, který zná jen jen tři pojmy: početí, předání genetické infornmace a smrt.

Že bych zkusil býti mouchou? Princip je to stejný...