Egoismus

Myslím ,že v každém z nás je stryto trochu sobectví i když o tom třeba nevíme a nechceme být takovými.V někom je toho více, v někom méně. Člověk se zabývá malichernostmi a nevidí kolem sebe, to , co by měl pořádně sledovat, zabývat se tím. Při svém běhu za rozkoší ducha i těla míjí spoustu důležitých věcí a někdy o tom ani neví.Věnuje se svým vlastním zájmům, které sice, pravda, rozvíjí jeho duši a intelekt, ale to může být přínosné jen pro něho samého, dobře se při tom baví, je naplněn příjemnými pocity,obohacen o nové zážitky, ale to tak trochu zavání sobectvím.Samozřejmě,vím a tvrdím, že je dobré se duchovně rozvíjet a bavit se, ale mám na druhou stranu obavy, že to není vůči okolí nesobecké.Člověk se jde třeba jen tak projít sám do přírody nebo si čte, což je sice hezké, ale v tuto chvíli potřebují třeba nějací lidé pomoci.A nemusí jít zrovna o pomoc při nějaké namáhavé práci. Mohou pomoci třeba jen svou vlastní přítomností, příjemným pohledem, pohlzením, vlídným slovem.Nemusí spolu komunikovat, stačí jen tak mlčet a sedět a přeci tomu člověku pomohou, už jen tím ,že tam jsou.A není to jen toto.Člověk by měl věnovat pozornost tomu, co se děje kolem něj, být nějak užitečný po celý den (pokud teda nespí), být užitečný nejen jednotlivcům, skupinám, ali světu jako celku nebo se věnovat ochraně přírody a nejen jí, chránit slabší, chudé atd. Vždy, když si najde svůj volný čas, tak než se začne věnovat svým koníčkům, měl by si nejprve zjistit, zda někdo z jeho přátel či blízkých nepotřebuje být v tu chvíli vj eho blízkosti, zda nepotřebuje kdokoli v okolí pomoci, byť se jedná o úplně cizí osobu.A když nikoho tkového nenajde, měl by vyjít do ulic či do přírody, vzít s sebou nějaké lidi a ukázat jim, kam nás všechny jednou dovode lenost a nepořádek.Ukázat jim následky a pak s nimi vše postupně uklízet.Pro začátek stačí posbírat nepořádek ležící na zemi a pomoci tak, jak je v našich silách a kam sahá náš rozum.Nemůžete třeba po knihovníkovi chtít, aby šel do lesa a ošetřoval nemocné stromky, to je práce pro odborníka
Ale knihovník může být jinak užitečný, může třeba uklízet ten nepořádek.Zkrátka člověk by měl pomáhat stále dokud je třeba a nevěnovat se sám sobě, měl by brát ohledy na druhé a být jim oporou.Tuším, že ve světě a svém okolí najde člověk spoustu práce a míst ,kde může pomoci.
Lidé píší moudré knihy, filozofiscké spisy atd., kde vydatně přemýšlejí. Ale k čemu to všechno je ?Ano, možná příjdou s nějakou přínosnou myšlenkou, to je pravda, ale během tohoto času, stráveného přemýšlením, mohli pomoci nějak významěji při něčem důležitějším, blízkým, přátelům nebo i cizím.Co když v době ,kdy zrovna vydatně přemýšlí, potřebuje někdo jeho přítomnost ? Tak si myslím, že člověk věnující se svým zálibám je užitečný jen sám sobě.Měl by tyto radovánky omezit na minimum a raději být přínosný ostatním.Uvědomte si, že v jiných zemích otrokaří malé děti a života neužívají jako my a jsou skromné, nestěžují si. Není to nespravedlivé ?Spousta lidí tu prahne po luxusu v luxusu a ještě k tomu jim to není moc. Rozhlédněte se kolem sebe a pomozte tam, kde je třeba než se začnete bavit nad nějakou fajn kihou nebo si jen tak vyjdete ven, přesvěčte se, že vás nepotřebu je váš přítel či přítelkyně nebo zda není místo, kde je třeba pomoci, jak fyzicky tak duševně.Pomáhat dokud je třeba a dokud můžete.
Teď se asi divíte, proč to teda tady píši, když mé úvahy jsou takové jaké jsou a mám spoustu koníčků a zájmů, ale já to prostě potřebovala řísi více lidem.A mezitím jsem mohla udělat spoustu užitečných věcí...