Pravda - podstata

Pravda.. Co to je pravda? Každý si pod tímto pojmem představujeme něco jiného, i když definice je zcela jasná :
„Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností.“
Ale shoduje se tvrzení se skutečností vždy? Ne. Pravda je v dnešní době něco velmi vzácného a i přesto odmítaného. Někteří lidé nemají potřebu pravdu vyhledávat a ochotně žijí ve lži, aniž by je zajímalo, co se děje v jejich okolí. Ne vždy jsou informace nám podávané pravdivé, například ty v bulvárních denících, a proto záleží hlavně na nás, dáme-li šanci tomu dozvědět se pravdu a budeme-li po ní pátrat. A tak to není jen u bulvárních deníků, ale u všeho, vždy jde o pátrání a o poznávání.
Například věda, to je také určitý druh pravdy, skupina vědců, se snaží na něco přijít. Najít nějaké řešení. Najít jejich pravdu, o kterou se pak podělí se světem. Proces hledání pravdy může být zdlouhavý, a to ne jen ve vědě, ale i v životě.
Pravda nám může být podávána mnoha způsoby a záleží jen na nás, budeme- li se snažit ji objevit. Budeme-li jí chtít pochopit.
Někdy si lidé hrají na pravdomluvné, i když ve skutečnosti nejsou, a podle mě je jen tenká hráz mezi pravdou a upřímností, pravdomluvností, protože být k někomu upřímný, znamená říci mu pravdu. Ale kolik lidí v dnešní době říká absolutní pravdu? Absolutní pravdu, asi jen minimum. Pak je tu něco jako polopravda, to se týká přikrášlování historek, překrucování událostí, apod. Dnes se můžeme setkat spíše se lží a klamem. Je snadnější někomu lhát, klamat ho, než mu říci na rovinu pravdu. Například v managementu. Nepovede se nějaký výrobek, tak proč o něm říkat, že je špatný? Udělají na něj vhodnou reklamu a recenze a za chvilku bude v každé domácnosti. Ale proč tohle budeme dělat? Copak není lepší mít dobrý pocit, že se chováme čestně a jsme upřímní? Momentálně ne, pro většinu osob je životním posláním mít pytel peněz, několik baráků a k tomu fůru aut. Ale co pravda? Vždyť by to toho člověka ani nemohlo těšit, když by se zamyslel, jak k těm penězům přišel. No a to je další věc – musel by se zamyslet, kolik lidí si jen tak sedne a přemýšlí? Jen tak o čemkoli, o životě, o minulosti, o budoucnosti, o zlu a dobru, prostě o čemkoli. To je právě na tom to nehorší, když nejsme schopni přemýšlet nad takovými věcmi, jak se potom můžeme zamyslet sami nad sebou a přemýšlet o svých činech? V současnosti, se prostě už skoro nepřemýšlí, maximálně nad tím, jak z někoho něco dostat, oškubat ho nebo se ho zbavit. To je jako s četbou, s jedním z hlavních zdrojů pravdy, znám spoustu lidí, co v životě nedrželi v ruce knížku, maximálně leporelo a to ještě když byli v předškolním věku. A oni se k tomu s klidem hrdě hlásí. Co můžou mít za hodnoty? Ale nejde jen o hodnoty, jde o poznání, prostřednictvím knih se mnohému učíme, necháváme se jimi poučovat a provázet, utváříme si díky nim slovní zásobu, poznáváme jaký je rozdíl mezi zlem a dobrem a mnoho dalšího
Dále mě napadá, že i když někdy pravda může bolet, je lépe ji říci nahlas a to v každém případě. Není nic horšího než lhát své rodině, přátelům a vlastně v podstatě komukoli. Mnoho lidí bylo kvůli pravdě odsuzováno společností a někteří dokonce zemřeli. A proto, už jenom kvůli jejich oběti, bychom si pravdy měli vážit. A i když někdy pravdu nechceme slyšet, víme, že tu s námi je a nic s tím neuděláme. Tak proč proti ní bojovat? Proč?
Snažit se tajit pravdu, nebo bojovat proti ní, to je jako hasit požár lžící. Můžeme s ním chvíli, klidně i déle bojovat, ale nakonec stejně bude hořet a tak je to i s pravdou, i kdybychom se ji snažili utajit, jak jen to jde, stejně bude časem odhalena.
Nemyslím si, že jsme národem pravdy, ale už jen kvůli tomu, že naším státním mottem je „Pravda vítězí“, měli bychom se vynasnažit se jím být. Pravda se nachází v každém z nás a záleží jen na nás, budeme-li jí chtít znát. Nejprve musíme odhalit sami sebe a podstatu svého bytí a teprve potom, můžeme očekávat, že poznáme ostatní a budeme schopni od nich přijímat pravdu, tak jako jim ji sdělovat. Říkat pravdu není těžké, jde jen o to se ji naučit říkat, jakmile se to jednou naučíme, už nikdy nebudeme chtít klamat sami sebe, ani ostatní.
Přijímání pravdy je sice někdy boj, ale dá se to zvládnout, jen musíme být schopni přijmout kritiku a názor ostatních, proto abychom se mohli stát lepšími a pracovat na sobě, abychom mohli leccos změnit, abychom se stali lidskými bytostmi, jakými máme být a nemuseli se stydět za to jaký žijeme život.
Když toto vše zvládneme jsme schopni žít v harmonii sami se sebou i svým okolím a tím pádem bude náš život plnohodnotný a naplněný.
Pravda je základ všeho a záleží jen na nás, kdy to pochopíme.