Je konec

Už je ráno..tolik světla, myslel jsem na tebe...v noci jsem tě držel v náručí, abys nebyla sama... naposledy. Tyhle myšlenky, pocity, touhy mi to dělají jenom horší, ale přála sis to, doufám, že jsi to cítila přes všechno, co tebou tak třáslo, že jsem byl s tebou, nebyla jsi sama... Ale teď to musí být jinak, už mě nemiluješ, tvoje láska odplula a i když to asi nevypadalo, teď se ukazuje a ukáže, jak moc jsem věřil, doufal, miloval. Já ti chybět nebudu.. neboj, nebude to trvat dlouho a už ze mě nic cítit nebudeš... když mohlo odloučení zničit naši lásku, proč by nezničilo ten zbytek... Dal jsem ti velký kus sebe sama, ale chci vzít zpátky to, co mi zbylo, pokud něco... a chci zapomenout. Jsi moc hodná, žes mi chtěla pomoci, ale jediný co mi snad ještě může pomoci je zapomenout, ubít v sobě lásku, přestat o tobě snít a nemyslet na tebe a kdybych s tebou byl dál, těžko by se mi tohle kdy podařilo.. Doufám, že to dokážu, abych mohl ještě žít... Sbohem