Meluzína

Možná, že Tě jednou potkám a vzdám se svejch věčnejch cest. Přestanou mě lákat dálky a budu žít tak, jak mám. Vyzuju si toulavý boty a uklidím je do krabice. Koupím si domácí pantofle a zůstanu s Tebou, na jednom místě...
Možná, zě Tě vážně najdu. A ty dokážeš zkrotit toho divokýho koníka, kterej mi podupává v srdci. Nasadíš mu ohlávku a oplotíš kousek louky...
Možná, že je to tak správně. Pohodlí domácích pantoflí a kus vlastní louky. Vždyť i vítr se občas zatouží ukrýt. V komínech nebo mezi skalami...
Jenomže...potom tam pláče...