Prohrabávání se sebe samou

Dlouho zírala do obrazovky monitoru a pozorovala blikající čárku na bílém pozadí.
Blik. Blik. Blik. Blik.
Začaly jí bolet oči. Promnula si je a vypnula bílý čtverec.
Sakra, pomyslela si a začala se prohrabovat filmy v bratrově počítači přes síť. Neměla na nic náladu.
Sakra.
Přemýšlela o tom, co bude dělat. Měla před sebou týden podzimních prázdnin. A nudila se.
Sakra.

Dny jí utíkaly až moc rychle na to, že nedělala skoro nic. Většinu svých volných dní strávila u počítače sledováním filmů a seriálů, které bratr stahoval. Byla líná. Hodně. Byla schopná celý ten týden strávit doma a ani nevykročit ven. Člověk by to pochopil, kdyby žila třeba v nějakém velkoměstě, ale ona žila na vesnici. Kolem ní pole a lesy. A ona trčela doma a zabíjela čas. Ne, oprava, ona ho promrhávala.
Je jí 16. Sladká šestnáctka, se říká. Ona to ale bere jenom jako další rok jejího života. Nemá žádného kluka, pár kamarádek, nechodí se ven bavit. Je pořád doma. A čumí do monitoru. Možná by se to dalo vysvětlit tím, že není zrovna společenský typ. Má skoro radši samotu. Ale nemá ráda, když je sama ve skupině lidí. To přímo nenávidí. A taky má komplex méněcennosti. A to dost velký. Nerada si povídá s cizími lidmi nebo se známými. Neví o čem s nimi mluvit. Dalo by se říci, že nemá ráda lidi jako takové. Snáší jen ty, se kterými se už nějak zná a ví o čem si s nimi povídat. Ideální přátelé jsou ti, kteří hodně mluví. Ale ne zas moc.
Zvláštní je, že i když má malé sebevědomí, stejně si myslí, že je na světě nejlepší. Že je lepší než její známí, že je chytřejší. Že má skryté talenty, rezervy. Že je něco víc než ostatní. Narcistický, sobecký člověk. Egocentrická holka. Myslí si, že má hluboké myšlenky. Že za vším, co řekne, je skryto mnohem víc, než se zdá. I když to tak není.
Snaží se psát i fotit. I kreslit. Ale špatně. A myslí si, že je výborná, jen jí lidé nechápou. Že nevidí to úžasné nadání které má. Vždyť ona je lepší než oni a proto všechno i lépe chápe. A všichni kolem ní jsou naivní děti.
A i když všechno tohle ví, nemůže si pomoci. Nemůže to změnit. Možná že je v jádru dobrý člověk, ale možná že ne. To asi nikdy nezjistí.

Znovu zapnula bílý obdélník, chvíli pozorovala blikající čárku. Pak začala psát:
-Dlouho zírala do obrazovky monitoru a pozorovala blikající čárku na bílém pozadí...