Někdy je svět ...

Někdy je svět krabička od sirek.. plná vznětlivých hlav, čekajících na svou příležitost škrtnou si.. vzplanout a uhořet ve své vlastní hlouposti..

Někdy je svět na křivo .. a kdo je křivější, vypadá rovnější..

Někdy nás svět svět houpe a mě se z toho dělá špatně..

Někdy se svět příliš točí v kruzích a s pocitem deja vu vracím se na místa, kde jsem byla .. zas a zas … přesto ani o kousek blíž, ani o kousek dál .. na známé místo lákající k neustálému návratu svou podmanivou důvěrností.. bezvýsledně se motat..

Někdy se svět zblázní a ptáci lítají nízko a stromy rostou příliš vysoko.. A my se můžeme dotknout křídel.. můžeme létat, ale není se kam vracet, protože koruna stromů je příliš vysoko... A tak umíráme vyčerpaní svou vlastní svobodou..

Někdy je celý svět barevný .. červený a černý, modrý, fialový a žlutý .. a člověk jako chameleon mění s ním barvy, aby se nestal snadnou kořistí..

Někdy je svět přítulný škrtič.. ovíjející se kolem krků nic netušících obětí.. konejšící uklidňujícím syčením.. našeptávající lži slibné budoucnosti utahujíc smyčku

Někdy je svět zvláštní … přesto dokonalý svou bizadrní nedokonalostí.