Je tu znova...

To co bylo je jen prach....
Moje duše je rozpolcená......
Zbyl jen smutek......

Sedím zase sama, bez přátel a opuštěná. Mám strach z toho co bude, nejsem si jistá zda dokážu vstát. Třesou se mi prsty. Hledám klid a nalézám jen nenávist. Chci jít a netrápit se, nemůžu. Nedokážu to. Nechci vidět nikoho, nechci z nikým mluvit a přesto to tak potřebuji. Slzy se nedají zastavit. Tečou, hořké slzy. Úleva nepřichází už není nic, jen tma černá a hrozivá. Tma v mé duši. A s těmito pocity musím zůstat sama. Komu se mám svěřit?

Zase mě přepadla depka, ale nemám komu se svěřit a tak děkuji těm kdo si alespoň přečetli tohle, moc díky :)