Tajemná

Mladá dívka s kaštanově hnědými kučeravými vlasy, se kterými si co chvíli pohrával vítr, s tajuplnýma očima, stála nad útesem, rozpažené ruce ve větru a cítila se volná jako pták, jako racek který brouzdá jednu vlnu za vlnou.

Na smyslných rtech barvy růže, pohrával jí,úsměv, úsměv co prozářil celou křehkou bytost a zářil jako vycházející slunce nad mraky .
Oči barvy roztékající čokolády, vždy tak tmavé a záhadné jako noc s jasnými hvězdami co symbolizovaly šibalské jiskřičky smíchu.
Pleť olivové barvy, hebká a jemná jako sametová broskev, s neutuchající vůní po omamné růži.
Podle slov přátel byla krásná, a podle svých slov si nepřipadala krásná, jen zajímavá což podtrhovalo její kouzlo osobnosti a přirozený šarm.
Jméno co hraje melodii tónů sladkých jako med a zároveň chuti hořkých mandlí,které nikdy nezevšední a navždy se zaryje hluboko do mysli .
Přání a tužby neprozradí, nemuseli by se vyplnit.

Žila si ve svém vlastním světě, kde její fantazie neznala mezí.
Díky svým koníčků vždycky vybočovala z řady, byla samotářská,nejlíp jí bylo mezi knihami,mezi svými přáteli,byli to přátele ke kterým si dokázala najít cestu a oni zase dokázali to co bylo pro někoho zhola nemožné, obejít ten ochranný krunýř který si dívka vybudovala kolem sebe, aby jí nikdo nemohl ublížit.Nikdy neměla lehký osud, život si s ní příliš hrál jako s pěšcem na šachovém poli.

Když to nejmíň čekala dozvěděla se zprávu která jí otřásla jako dům v základech.Chvíli balancovala nad propastí od které jí dělil jen krůček,ale vrátila se zpátky, zpátky do života.Bojovala a vyhrála.
Od té doby žije pro každý den,nevzdává se,je to běh na dlouho trať.A jednou, jednou vyhraje na celé čáře .