ŽIVOT...

Děsivě-krásný, plánovaně-nevyzpytatelný, tragicko-komický, krátce-nekonečný, nenávistně-milující, nudně-vášnivý, promrhaně-užitý, konzumně-tvůrčí, jarně-podzimní, sladce-hořký, otevřeně-uzavřený, bílo-černý…průhledný... smrtící, ale také i rodící... Takový je život!

Rozporů, je plný… a každý se na něj dívá jinak…a podle toho, jak se na něj dívá, tak jej hodnotí…Život je nevyzpytatelný…chvíli srdcervoucně smutkem pláče, poté pláč štěstí vystřídá jej. Chvílemi připadá si tak zbytečný, nemožný a lidmi zkažený….a chvílemi zase nadějný, láskyplný a přátelský…

Dívám se na něj očima svýma a vím, že bych se měla dívat těma pozitivníma nebo realistickýma. Pesimismus život jen zabíjí! Někdy jej napadne jako sžírající nemoc, nemoc, která se znenadání vyléčí a znenadání zase vrátí…Občas mu ale také pomáhá připravit se na to nejhorší… vyzbrojit se a nasadit štít… Bohužel ten je někdy až moc těžký a neúnosný… V závalu slané vody se hroutí a padá… Život se nachází bez štítu a bez na naděje na přežití… Kdo jej postaví zpátky na nohy? Už moc dobře vím, že peníze to nedokážou, jen láska je lék na všechno…

Život je boj, který živé bytosti vedou…a záleží jen na nich jaké zbraně, pohledy a cíle proti němu použijou… Kolikrát upadnou a kolikrát zase vstanou a jdou… Život je ale krutě-sparvedlivý, a proto jednou stejně prohrajou… Prohrajou nebo vyhrajou?