Proud myšlenek...možná to znáte? (trošku expresionistický)

Tak Ti tu konečně dneska sedim, konečně jsem se toho dočkala a konečně zase píšu to, co možná jiný nepochopí,..
Jako bych na tohle všechno čekala s vidinou největší spásy, víš? Jako bych čekala, že se třeba něco změní, když je dneska, čubka, o rok starší?..*..Jo no, a dál?
Tohle už stejně nikdo neřeší, nikoho nezajímá, kdy se ňáká obyčejná slepice narodila. Vlastně to je v týhle chvíle i mě tak nějak volný, přídu si jak vyjetej frajer!?...*
Hm, čubka, říkam to pořád, že jo? Ale vážně, je to pořád dokola, zas a znova, furt na stejnym místě, ale možná o něco míň dál..
Myšlenky přicházej a odcházej, prachy dostávam a za chvíli už nejsou, všechno je takový přelítavý, nic nezůstane napořád, všechno jednou zmizí,..Přátelé, smysl a tak ňák všechno to důležitý. A na jiný věci se zase zapomene,..
Třeba na těch málo hezkých chvilek, který už nikdy nepřídou, protože byly jedinečný, co nebo co? Na tyhle hezký chvilky už nevěřim... všichni z nikoho mi dneska v kuse přejou:,všechno nejlepší'..A dál? Dyť už to stejně lepší nebude. Horší a horší, čim dál tim víc..A co prachy na nájem? Ty mi stejně nikdo nedá...
Proč se ptát lidí kolem, že cože? Stejně už nikdy neodpoví tak, jak bych chtěla, čubka, čekala pořád na upřímný odpovědi. Ale jo, teď už nečeká. Ale jiný ještě čekaj, i když nemusí. Vlastně jo, maj hodně času, šmejdi.