tohle je bez titulku, to je realita

Zítra to bude 7 měsíců. Přijde mi to jako 7 let. Už tě nevídám při sebemenší podobnosti, už tě nevyhlížím ve dveřích, už nečekám na telefon, na sms - prijd na obed. Jen tiše polykám slzy a snažím se zahnat bolest v srdci. Tolik bych si přála, abys viděla, jak žiju, abys věděla, jak se cítím, abys tušila, jak šíleně těžký to bez tebe tady je.
Doufám....
Že přece jen víš co prožívám den za dnem, minutu po minutě, že jsi stále se mnou, ikdyž tě nevidím a nemůžu obejmout..a hlavně doufám, že zase jednou budeme spolu.
Mám tě ráda, mumu.