Jaj, jak bych to jen řekl správně? Snažím se necítit a považuji to za slabost. Mě úplně stačí, že můžu milovat myšlenku.
05.09.2009 12:58:00 | Fenceless
Potřebuji k životu vědomí, že jsou na světě lidé, které miluju! Nejsme spolu svázáni pupeční šňůrou, ale oním -Jsem tady pro Tebe.
Myslím, že tenhle pocit mám téměř ke každé lidské bytosti.
11.12.2008 08:29:00 | Iva Borecká
Řekla jsi:
Vím, že ji mám "jen půjčenou od Boha" a že s námi nebude žit věčně.
V podstatě tuto myělenku rozviň na všechny věci, co vidíš a cítíš (i ta závislost je půjčená a tedy konečná).
30.11.2008 13:07:00 | dead-head
Je to zcela normální.Pouze nyní se ten cit ,nazval jako závyslost.Vědomí toho,že někoho máme je pro nás důležité.
22.11.2008 17:37:00 | Replix
Je to zajímavé myšlení, ovšem myslet, či zkusit si představit, až jeden z nich zemře... nevím, já to nedokážu, spíše nechcu, myslím, že představa některých věcí, či skutků...je mylná, neb dokud to nepoznáme na vlastní kůži, je to prostě jen domněnka, která může být úplně mylná.
Jinak su také svým způsobem závislá jako ty na rodině, miláčkovi...
21.11.2008 14:24:00 | NikitaNikaT.
zaujimava uvaha svuj nazor skusim sformulovat o vikendu, ted jsem tu jen na "skok"
21.11.2008 13:51:00 | Romana Šamanka Ladyloba