polštář

A seděli. Vlastně seděly, protože to byly jen dívky. Děvčata. Ještě lépe umělkyně. Spolu, u jednoho stolu, jako rodina. Soudržná a navzájem se milující rodina.
Tvořily dárek. Nevěděly kdy bude hotový, čím ho vycpou, nestaraly se o budoucnost. Hlavní byla přítomnost. Přítomné barvy, vůně ředidla a rozpíjející se barvy. Možná, možná už budoucnost tuší.
LSD polštář! Respektive povlak.
Barvy mají svou vlastní duši i tělo, vážou je jiné zákony než lidi. Vpijí se do štětce a okamžitě se zakousnou do plátna. A žerou, pokouší se spolknout co největší sousto. Zabrat co nejvíc prostoru pro sebe. Rozlézají se do všech světových stran a nic je nemůže zastavit. Jedna barva parazituje na druhé, míchají se, žerou se navzájem. Lačně kousají a polykají až vznikne to, čemu někteří říkají umění.